ÚP otázky 117 stran

63 Obecná pravidla jednání Poslanecké sněmovny. Hlasování (kvorum, většiny, způsob). Typy návrhů. Změnitelnost usnesení (zásada ne bis in idem).

63.1 Obecná pravidla jednání PS

• svolávání schůzí: právo předsedy sněmovny a zároveň povinnost, usnese-li se 1/5 poslanců (mimořádná schůze), nebo požádá-li o to prezident nebo vláda (čl. 34/3 Ú)

• zahájení jednání: minimální počet přítomných poslanců/senátorů = kvórum → 1/3, tj. 67 poslanců, nebo 27 senátorů (čl. 39/1 Ú)

• neusnášeníschopnost po dobu delší než 3 měsíce → možnost prezidenta rozpustit PS (Senát ne)

• stanovení pořadu schůzí

  • nejen pořad (zařazení bodů programu za sebou), nýbrž i předmět jednání; určuje se tím i obsah diskuse, neboť poslanec je povinen podle JŘPS „mluvit k projednávané věci“

  • parlamentní autonomie: pořad jednání si schvaluje sněmovna sama, na návrh předsedy, o změně či doplnění pořadu na návrh každého poslance/senátora se rozhodne bez rozpravy, odhlasovaný pořad je neměnný

• princip veřejnosti jednání Parlamentu: veřejnost vyloučena za podmínek stanovených zákonem (čl. 36 Ú) → na neveřejné schůzi má právo na účast prezident, členové vlády, prezident NKÚ a ombudsman (bezpečnost či obrana státu)

• způsob projednávání pořadu

  • nejdříve vystupuje navrhovatel a odůvodní svůj návrh, po něm vystupují zpravodajové výboru se stanoviskem, na tomto základě se přistoupí k rozpravě

  • všeobecná rozprava – návrh na odročení, zamítnutí, odkázání jinému orgánu Sněmovny a návrh jiné předlohy

  • podrobná rozprava – jako u všeobecné rozpravy + pozměňovací, eventuální, dodatečné a podmíněné návrhy (pozměňovací návrhy – právo každého poslance)

  • předseda, místopředsedové sněmovny, předsedové poslaneckých klubů, členové vlády (§ 67 JŘPS) nebo prezident republiky (čl. 64/1 Ú ČR) mají určité privilegium spočívající v tom, že se jim má udělit slovo mimo pořadí, kdykoliv o to požádají

63.2 Hlasování

• 3 základní složky hlasování: kvórum pro hlasování, požadavky na většinu, způsob hlasování

• kvórum = právně stanovený požadavek minimálního počtu poslanců, kteří musí být přítomni, aby se mohlo přistoupit k hlasování (shodné s kvórem pro zahájení jednání = 1/3 poslanců/senátorů)

• většina = právně stanovený počet hlasů potřebný k tomu, aby usnesení bylo platné

• Ústava rozlišuje 3 druhy většin:

  • absolutní většina z přítomných poslanců nebo senátorů (minimálně 34 poslanců nebo 14 senátorů) → tato většina je pravidlem (čl. 39/2 Ú)

  • absolutní většina ze všech poslanců nebo senátorů (čl. 39/3, 43/6 Ú) → pro návrh musí být nejméně 101 poslanců nebo 42 senátorů (to je případ vyhlášení válečného stavu, souhlas s pobytem cizích vojsk na našem území); u PS se vyskytuje při vyjádření nedůvěry vládě nebo překonání veta prezidenta

  • kvalifikovanou většinu ze všech poslanců nebo z přítomných senátorů → představují ji nejméně tři pětiny z celkového počtu poslanců (120 hlasů) a tři pětiny přítomných senátorů (17 hlasů); taková většina se vyžaduje k přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách (čl. 39/4 Ú)