Praktikum - 1. kapitola

Národní parlamenty a Evropská unie

• výrazné posilnění postavení národních parlamentů po účinnosti Lisabonské smlouvy

• právo EU jim přiznává důležité pravomoci, díky nimž má být zvýšena demokratická legitimita Unie a zabezpečena ochrana národních zájmů členských států

• čl. 12 SEU – národní parlamenty přispívají k dobré fungování Unie tím, že:

  • se účastní na legislativní činnosti EU

  • vykonávají dohled nad dodržováním zásady subsidiarity

    • strážci dělby pravomocí

    • možnost vyjádřit svůj postoj k navrženému legislativnímu aktu

  • účastní se na unijní politice a v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva

  • účastní se na procesu revize Smluv

    • u zjednodušeného postupu má vnitrostátní parlament právo vyslovit nesouhlas se změnou Smluv a tím změně zabránit = právo červené karty

  • zapojeny do procedury přijímání nových členských zemí

  • v rámci tzv. meziparlamentní spolupráce (spolu s EP řeší otázky spojené s integrací)

Evropská rada

• vrcholný politický orgán EU

• podle čl. 15 odst. 2 SFEU tvoří ER hlavy států nebo předsedové vlád společně s jejím předsedou a předsedou Komise = 30 členů (zasedání se účastní i vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku)

• Lisabonská smlouva zavedla stálé předsednictví – předsedou ER je osoba volená samotnou ER na období 2,5 roku

  • první byl Herman Van Rompuy – momentálně 2. volební období

  • předseda připravuje, svolává, řídí zasedání ER

• zasedání se musí konat minimálně dvakrát za půl roku, místem setkání je obecně Brusel

• působí jako kolektivní orgán, politická rozhodnutí přijímá konsenzem, u dalších rozhodování je vymezeno, jakou většinou (prostou, kvalifikovanou nebo jednomyslně)

  • hlasování se neúčastní předseda ER ani předseda Komise

• je to orgán, který dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje obecné politické směry tohoto rozvoje (mozek nebo kuchyně evropské integrace)

• jsou zde přijímána nejzásadnější rozhodnutí pro budoucí vývoj Unie

• nevykonává běžnou legislativní funkci

• důležité rozhodovací pravomoci:

  • rozhodování o tom, jestli stát závažným způsobem trvale porušuje základní hodnoty Unie (čl. 7 SEU)

    • zavedeno Amsterodamskou smlouvou

    • nebylo nikdy využito

    • nástroj významné politické kontroly, záchranná brzda a krajní řešení

  • vymezuje obecné a strategické směry společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU (čl. 26 SEU) a může rozhodovat o zahájení společné obrany (čl. 42 SEU)

  • přijímá důležitá rozhodnutí při změnách smluv – ovlivňuje podobu primárního práva EU (čl. 48 SEU)

  • participuje na procesu přijímání nových členů EU (jako hlavní strategicko-politický orgán) – čl. 49 SEU

  • kreační pravomoc

    • navrhuje EP kandidáta na funkci předsedy Komise a formálně jmenuje Komisi jako celek (čl. 17 odst. 7 SEU)