Zápočet

• Vláda – nařízení (bez zmocnění); ministerstvo – vyhlášky (zákonné zmocnění, směrnice a výnosy)

• Kolektivní smlouvy – pramenem práva je pouze první část, která hovoří o právech zaměstnance

• Negativní zákonodárství – judikatura

• Vnitřní předpisy

• Dobré mravy

• Technické normy – nejsou pramenem práva jako celek, ale pokud se týkají BOZP, považují se za právní a v tomto smyslu jsou považovány za pramen českého pracovního práva

Nález ÚS 116/2008

• Smluvní volnost nelze použít tam, kde to zákon výslovně zakazuje, nebo kdy z povahy jeho ustanovení vyplývá, že se od něj není možné odchýlit.

• Ústavní soud se při svém rozhodnutí přiklonil k opuštění principu delegace a přiklonění se k principu subsidiarity občanského zákoníku ve vztahu k zákoníku práce.

• Dále Ústavní soud tím, že zrušil v ustanovení § 20 věta první část za středníkem ve slovech „to neplatí v případě právního úkonu směřujícího ke vzniku pracovního poměru nebo k uzavření dohody o práci konané mimo pracovní poměr“, postavil celý zákoník práce na principu relativní neplatnosti všech právních úkonů. V takovém případě platí, že například dohoda o pracovní činnosti uzavřená podle § 76 zákoníku práce ústně, je neplatná pouze relativně, přičemž neplatnosti se podle § 20 zákoníku práce nemůže dovolat ten, kdo ji sám způsobil.

V českém pracovním právu se setkáváme s multilaterálními smlouvami, které jsou výsledkem činnosti Mezinárodní organizace práce. Mezinárodní smlouva je a zůstává pramenem mezinárodního práva, pramenem českého vnitrostátního práva se stávají pouze pravidla chování obsažená v těchto mezinárodních smlouvách, která byla transformována do českého právního řádu. Úmluvy MOP jsou pramenem mezinárodního práva okamžikem jejich přijetí. Pro členské státy se stávají závazné ratifikací. Doporučení MOP nemají závaznou sílu. Normy obsažené v úmluvách MOP se musí stát transformací součástí vnitřního pr. řádu. Na otázku, zda jsou úmluvy MOP pramenem českého prac. práva, je nutno odpovědět záporně.

Prameny práva EU

Uplatňování práva

• Jedním z cílů EU je prosazovat společenský pokrok a zlepšit životní a pracovní podmínky evropských národů - viz preambule Smlouvy o fungování Evropské unie.

• V oblasti pracovního práva doplňuje činnost na úrovni EU úsilí jednotlivých členských zemí, a to stanovením minimálních standardů. V souladu se Smlouvou, zvláště s článkem 153, přijímá EU právní předpisy (směrnice), v nichž stanoví minimální požadavky u:

  • pracovních podmínek a podmínek zaměstnávání,

  • poskytování informací a projednávání s pracovníky.