Filda-tisk-40stran

Etapy vývoje přirozenoprávního myšlení

1. Etapa: starověké a středověké právní myšlení

• Ospravedlnění přirozeného práva jako základní formy práva

• Hledání zdrojů:

  • Řád přírody (antika): člověk je přirozenou součástí přírody = představuje přirozený nárok, který plyne z přirozených potřeb, schopnosti člověka = jejich respektování

  • Věčný zákon = boží rozum

    • Zdrojem normativity je věčný zákon; jeho tvůrcem je Boží rozum jako tvůrce věčného zákona, který je plánem všeho dění ve světě

    • Přirozený zákon je odvozen od věčného zákona a je jeho konkretizací ve společnosti (sv. Augustin, Tomáš Akvinský)

    • Přirozené právo je božím příkazem k morálnímu životu

    • Lidské právo (vytvořené) je zde doplňkem přirozeného a má korigovat selhání lidského rozumu

2. Etapa: novověk – výrazný obrat k teleologické pozici, ospravedlnění účelu práva tzn.

• Od otázky co je to přirozené právo k tomu jak má být uskutečněné?

• Změna filozofického způsobu myšlení: člověk se stává předmětem filozofické reflexe a to vede také ke změně

  • Obrazu člověka – člověk přestává být objektem, součástí přírodního řádu, výtvor boha, ale subjektem tvůrcem

  • Změna pojetí přirozenosti – spojuje se s přirozeností člověka, jeho podstatou a tou je jeho svoboda

  • Právo přestává být jen prostředkem politické moci jako zákonné násilí, ale má se za to, že je významným garantem emancipace člověka a společnosti

  • Dvě tradice v novověkém pojetí přirozeného práva

    • Hobbes – tradice angloamerická

    • Kant – tradice kontinentální - tradicionalistická

• Hobbesovo řešení (1588-1679)

  • Filozofické východisko: existence

    • představa přirozeného stavu (nespolečenský stav) = všichni mají právo na všechno“ = absolutní svoboda = rovnost všech

    • přirozené právo „všech na všechno“ je neuskutečnitelné = absolutní „válka všech proti všem“

    • nutnost chránit základní právo na život

    • Dohoda = suverén-stát = péče o život

    • (utilitarismus - zabezpečit blaho pro co největší počet lidí)

    • Přirozené právo „je svoboda každého člověka uplatňovat svou moc jak sám chce, k zachování své vlastní přirozenosti, to znamená svého vlastního života …

    • Toto přirozené právo se však nedá realizovat je „právem k ničemu“ a proto je korigováno zákonem přírody - zákonem míru, který vede k uzavření dohody atd.

    • Lidé se musí domluvit, která práva odevzdají panovníkovi, státu, ale naopak stát má pečovat o tato práva

• Kantovo řešení (1724-1804)

  • Filozofické východisko:

    • odmítá přirozený stav jako spekulaci - lidé žijí vždy ve společnosti – jde o stupeň uvědomění; Člověk je racionální bytost, schopná reflexe svého jednání

    • Zdrojem normativity základních práv člověka je rozum, resp. rozumná vůle nikoli bytí člověka jako takové

    • Základní práva nejsou daná, ale jsou to vždy rozumem zdůvodněné nároky