Filda-tisk-40stran

Přehled teorií pozitivního práva

1. imperativní teorie práva – chápe právo jako sumu příkazů nejvyšší státní autority, J. Bentham, J. Austin

2. právní realizmus – právo je sumou norem odvozených z jednotlivých případů

3. ryzí nauka právní – právo je účinný systém norem, jejichž platnost je daná nejvyšší platnou normou

4. moderní právní pozitivizmus Hart

Základní znaky právně pozitivistického myšlení

• První zásada je striktní oddělení sféry „Sollen“ od „Sein“

• Druhá zásada vychází z uznání právní normy jako základního stavebního kamene právního systému

• Striktní oddělení práva od morálky, etický non-kognitivizmus

• Hlavní úlohou práva je popsat právo, jaké je...

Angloamerická tradice vychází z Hobbese a Benthama

• charakteristický utilitarismus a liberalismus: J. Bentham, J. Austin, Hart, Dworkin

AUSTIN

• definuje pojem práva jako souhrn příkazů stanovených suverénem

• 2 druhy zákonů – stanovené bohem – pozitivní morálka, stanovené člověkem – pozitivní právo

• suverén je jako zdroj závaznosti a platnosti práva, jednota práva – celé pochází od suveréna

HART

• je nutné transformovat výroky na právní, musí existovat pravidla – sekundární pravidla, právo nemůže stávat na zvyku

DWORKIN – principy, v otázce o principech

• přirozené právo je korektorem účelu pozitivního práva

Kontinentální tradice vychází z Kanta:

1. ryzí nauka právní – Kelsen – elementární jednotka je právní norma

2. přirozené právo je podmínkou platnosti pozitivního práva

Kontinentální systém vs. Angloamerický systém

1. prameny: zákon vs. precedens

2. soudci: nacházení práva vs. tvorba práva

3. právo: dělení na veřejné a soukromé vs. takové dělení neexistuje

4. chápání právního státu a zákonnosti: vychází se ze zákona a výsledkem je doktrína právního státu vs. prosazuje se vláda práva – rule of law

AUSTIN

• jeho teorie je označována jako imperativní teorie, má dva druhy zákonů:

  • zákony stanovené Bohem - přirozené právo

  • zákony stanovené člověkem pro člověka; dělí se:

    • stanovené politickou a

    • nepolitickou autoritou (teda postupně pozitivní právo a pozitivní morálka)

• pozitivní právo jako souhrn příkazů (zákonům pozitivního práva přisuzuje jednoznačně formu příkazů)

• suverén jako zdroj závaznosti a platnosti práva – otázka legality a legitimity příkazů – je tím suverén – zákonodárná moc suveréna

• suverén je ztělesněním politické moci, má schopnost násilím donutit k dodržení příkazu

• příkaz, povinnost a sankce jsou navzájem propojené

• jednota je daná suverénem, závaznost a platnost je daná mocí suveréna, který společnost respektuje a podřizuje se jí

DWORKIN

• právní systém se neskládá jen z právních norem a pravidel, ale i z jiných standardů, které souhrnně označuje pojmem principy

• Dworkin reaguje na takové situace právní praxe, kdy není jasné, zda je možné aplikovat přímo určité pravidlo → interpretace zůstává plně v rukách soudců, ten musí zdůvodnit svoji žalobu, rozsudek, procedura argumentace se také podřizuje určitým principům