Filda-tisk-40stran

KELSEN (kritický právní pozitivizmus)

• Kelsen považuje normu za „význam aktu vůle“

• svoji kritiku k Austinovi zakládá na tom, že je nemožné odvodit Sollen ze Sein (normu od panovníka), dále příkaz se podle něho stává příkazem jen tehdy, pokud trvá akt vůle

Základní norma (Grundnorm)

• otázka, proč norma platí a co je základem její platnosti

• platnost jedné normy je možno odvodit jen z jiné normy → na konci je tedy konečná norma

• je to transcendentálně logická podmínka jednoty norem

• transcendentální → objektivní platnost normy souvisí se schopností aktu vůle vyložit si subjektivní akt příkazu v jeho objektivním významu...!!

• transcendentální povaha aktu vůle, která vede k stanovení objektivní povinnosti, je pro Kelsena důkazem základní normy jako předpokládaného zdroje normativity všech platných norem

• základní norma je předpokládaná, hypotetická norma

• funkce základní normy:

  • definice práva, tzn. vytyčení toho, který soubor norem budeme považovat za právní

  • funkci zdroje závaznosti a platnosti právních norem, tzn. jedině základní norma má schopnost stanovit, co je objektivně platná povinnost (Sollen)

  • funkci logického východiska a jednoty hierarchické výstavby právního pořádku

Právní norma jako sankce

• norma je právní normou, když její platnost je daná základní normou daného právního pořádku

• právní norma musí obsahovat sankci, jinak je právně irelevantní

• Kelsen považuje za právní normu jen normu, která má formu sankce, zná 2 druhy sankce – trest a exekuci

HART

Hartovo pojetí komplementarity práva a morálky: Hart uvádí pět obecně platných elementárních důvodů komplementarity práva a morálky v souvislosti, kdy mluví o minimálním obsahu přirozeného práva

Hranice mezi morálkou a právem vzniká podle Harta důsledkem:

a) lidská zranitelnost: existence konfliktů, které musejí být řešeny pravidly a to jak morálními tak právními;

b) přibližná rovnost: to vede k tomu, že vztahy mezi lidmi mohou být regulovány na základě solidarity, ale také mohou vznikat situace, kdy se projevuje převaha silnějšího. Tato skutečnost vede k potřebě právního systému, který by disponoval pravidly vyrovnávajícími nerovnosti

c) omezený altruismus: společenské vztahy charakterizuje solidarita a altruismus různé intenzity závislé na morálním uvědomění lidí; nutnost právní regulace ve formě trestně právních norem jako brzdy násilí, která kdyby neexistovala, tak pro společenský život by to mohlo znamenat zkázu

d) omezené zdroje: společenským vztahům je vlastní směna, výměna statků a služeb, proto je nutné, aby existovala závazná pravidla a předpisy, jež by vedly ke spravedlivé výměně;

e) omezené porozumění a síla vůle: společenské vztahy tvoří jedinci s různou schopnosti porozumění a síly vůle, což se promítá do potřeby existence mechanismů donucení ke kooperaci (smlouva apod.)