Filda-tisk-40stran

• jiných věd, sociologie, psychologie

• morálních (hodnotových)

• politických názorů;

Hned v úvodu své práce uvádí legendární větu:

„Ryzí nauka právní je teorie positivního práva. Jakožto teorie chce svůj předmět výlučně a jedině poznat. Pokouší se odpovědět na otázku, co je právo a jaké je právo, nikoli však na otázku jaké právo být má nebo jaké se má vytvořit. Jest právní vědou, nikoli právní politikou.“

Základní filosofická východiska Kelsenovy ryzí nauky právní?

• Přísně rozlišuje mezi poznáním a chtěním (vůli); deskriptivním a normativním způsobem poznání

• logicky strukturuje svět normativity (Sollen) a to za cenu odtržení od světa Sein (fakticity); svět normativity zde nepotřebuje ke své existenci svět Sein

• ve struktuře vůle (právní normativity) objevuje systémový (sebereferenční) prvek, který představuje vlastnost práva, kdy si samo právo upravuje svoji tvorbu;

K zapamatování

• Německé slovo „Sollen“ se dá přeložit do češtiny jen opisem jako to, co má být, (povinnost, závaznost)

• Německé slovo „Sein“ překládáme opisem jako to, co je, (co není stanoveno rozumnou vůli, ale libovůli, našim chtíčem, žádostmi, patří do světa zkušenosti, atd.)

Když ale řeknu, že Ryzí nauka právní zkoumá právo, jaké je, tak to znamená, že jej zkoumá jako skutečný jev, který se dá empiricky verifikovat, ale tento jev patří jen do světa „Sollen“.

Stručný exkurz do problému:

1. Německý filosof I. Kant na základě své kritiky rozumu zdůvodňuje rozdíl mezi rozumem a rozumnou vůli a jako první zdůvodňuje, že to, co má být „Sollen“ je aktem chtění rozumné vůle - odpovídá jen tomuto aktu;

2. Vůle se stává motivem našeho jednání - „Sollen“ je vždy spojeno s praktickou otázku „co mám dělat?“ (Pokud uvažujeme jaké jednání je z morálního hlediska správné, tak uvažujeme o tom, jaké jednání zvolíme.)

3. Naše vůle je svobodná a autonomní, tudíž „Sollen“, svět normativity je autonomním, ničím nepodmíněným; sféra lidského jednání nepodléhá kauzalitě ale zákonům svobody; následek je zde přičitatelný k dané povinnosti

4. Protikladem normativity (Sollen) je fakticita, empiricky ověřitelná fakta - svět „Sein“, toho, co je; podléhá kauzalitě

(Morální otázku „Mám udělat to a to?“ nemůžeme redukovat na otázku „Má to a to, tu a tu vlastnost?)

Radikální oddělení Sollen a Sein podle Kelsena

• Kelsen radikálně odtrhuje normativitu práva „Sollen“ od světa „Sein“, (toho, co se dá jen zkušeností ověřit)

• (Kantova vůle byla zdrojem jak morálních tak právních norem, které se lišily jen tím, že první regulovaly vnitřní jednání a druhé vnější)

• Kelsen ukazuje, že toto rozlišení není dostatečné, že právní normativita se od morální nemůže lišit jen tím, že funguje ve vnějších vztazích;

• Kelsen ukazuje, že vůle není zdrojem normativity proto, že je rozumná, ale že je to její danost; je to její strukturální vlastnost být zdrojem normativity