Filda-tisk-40stran
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Právo je v starověkém právním myšlení považováno za přirozený systém práv a povinností. Zdrojem práva je řád univerza (předsokrati) anebo přirozené potřeby lidí (Platón a Aristoteles). Právo nemá povahu autonomního jevu a je popisováno prostřednictvím morálky. Základem práva je spravedlnost, tedy nejvyšší morální ctnost jednajícího člověka. Přirozené právo je základem zákonného práva, které plní funkci nutného dodatku.
Absolutním zdrojem práva je podle Akvinského božský rozum, kterého přítomnost v lidském rozumu se stává mírou dokonalosti, spravedlnosti lidských zákonů. Základním pravidlem takového přirozeného práva je konání a sledování dobra, jako přirozeného sklonu člověka. Morální vlastnosti člověka jsou projevem jeho víry v Boha. Řádu přirozeného sklonu člověka potom odpovídá i struktura řádu přirozených lidských práv.
Lidské zákony mají náhodný charakter, ale měly by respektovat základní zásady přirozeného práva.
Hobbes a Locke
Koncepce přirozeného práva jako nároku, který plyne z přirozeného stavu člověka
Klasické teorie smlouvy – vycházejí z názoru, že mezilidské vztahy procházejí dvěma vývojovými stádii, přirozeným stavem a obdobím společnosti a státu.
Existenci přirozeného práva z tzv. přirozeného stavu odvozují angličtí filozofové T. Hobbes a J. Locke.
Pro oba je to stav nespolečenský, kde všem patří všechno, všichni lidé jsou svobodní a ve svých nárocích rovní, jejich konkrétní představy o přirozeném stavu se však liší. Hobbes totiž popisuje tento stav negativně a vztahy mezi lidmi tu líčí jako vztahy „člověk člověku vlkem”. Locke chápe přirozený stav jako tzv. zlatý věk lidstva, tj. pozitivně.
T. Hobbes 1588-1679)
Filosofické východisko:
představa přirozeného stavu (nespolečenský stav)= všichni mají právo na všechno“= absolutní svoboda= rovnost všech
přirozené právo „všech na všechno“ je neuskutečnitelné = absolutní „válka všech proti všem“
nutnost chránit základní právo na život
dohoda = suverén-stát = péče o život (utilitarismus- zabezpečit blaho pro co největší počet lidí)
Z Hobbesova pojetí plyne, že základním právem je právo na život , o toto právo se má starat všemi možnými prostředky stát
Násilí učiněno na člověku ohrožujícím životy miliony lidí by bylo oprávněné; je to povinnost státu
ale - Hobbes byl odmítl násilí v podobě trestu smrti – stát se má starat o životy občanů, ne jim život brát
I. Kant (1724-1804)
Filosofické východisko:
odmítá přirozený stav jako spekulaci- lidé žijí vždy ve společnosti – jde o stupeň uvědomění
Člověk je racionální bytost, schopná reflexe svého jednání
Zdrojem normativity základních práv člověka je rozum, nikoli bytí člověka jako takové
Základní práva nejsou dané ale jsou to vždy rozumem zdůvodněné nároky
ne co jsou to základní práva ale jaká jsou to práva- co jej jích smyslem