Otázky ke zkoušce

Mezi nejdůležitější patří nařízení Řím I., Řím II., Brusel I., Brusel II., o evropském exekučním titulu, o evropském platebním rozkazu.

Judikatura

Judikatura není v českém právu právním pramenem, tzn. není pramenem ani pro oblast MPS.

Pojem kolize pramenů

V MPS je běžná situace, kdy na řešení jedné otázky mohou dopadat normy ze všech třech rovin, tzn. vnitrostátní, mezinárodní i unijní a vzniká tzv. kolize. Pro tento případ je nutní mít pravidla pro řešení těchto situací.

Kolize mezinárodních smluv a vnitrostátního práva

Tato kolize je řešena pomocí aplikační přednosti dle čl. 10 Ústavy: „stanoví-li mezinárodní smlouvy něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva“. Vnitrostátní právo nezaniká, ale pouze se neaplikuje, je nadále platné a účinné.

Kolize unijního a vnitrostátního práva

Tato kolize je řešena pomocí primárního práva a judikatury SDEU. Ale opět je uplatňována koncepce, jako u mezinárodních smluv, unijní právo má aplikační přednost. Toto lze dovodit také z § 2 ZMPS: „zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie“.

Kolize unijního práva a mezinárodních smluv

Mezinárodní smlouva bude mít přednost v případě, že je uzavírána s jedním nebo více členskými státy a s třetím státem.

Pokud ale bude mezinárodní smlouva uzavřena výlučně mezi dvěma a více členskými státy (typicky smlouvy o právní pomoci) bude mít přednost unijní úprava.

Tato situace je dobře znázorněna např. v čl. 25 Řím I., čl. 28 nařízení Řím II. Odstavec první znázorňuje použití mezinárodní smlouvy a je lex generalis k druhému odstavci, který znázorňuje použití unijního předpis.

Kolize mezinárodních smluv

U kolize mezinárodních smluv může nastat několik variant.

1) První je, že oba státy jsou vázány jednou smlouvou, přičemž druhý stát je vázán i smlouvou druhou. Je třeba dát přednost smlouvě zavazující oba státy před smlouvou zavazující jen jeden stát.

2) Další situace nastává, pokud oba státy jsou vázány dvěma smlouvami.

a) Vztah obou smluv je alespoň v jedné z nich upraven výslovným ustanovením. Pro řešení střetu se použije tohoto ustanovení.

b) Problém nastává v situaci, kdy vztah obou smluv upraven není. Vídeňská úmluva o smluvním právu obsahuje pravidla pro tento případ střetu.

Pokud se smlouvy týkají stejného předmětum, považuje se dřívější smlouva za skončenou, jestliže z pozdější smlouvy vyplývá, že podle úmyslu stran má být předmětná otázka upravena pozdější smlouvou nebo ustanovení pozdější smlouvy jsou do té míry neslučitelná s ustanoveními dřívější smlouvy, že není možné současně aplikovat obě smlouvy (lex posteriori derogat priori) – čl. 59/1 a). Tohoto pravidla se nepoužije, je-li možné současné použití obou smluv. Bude možno použít ustanovení té smlouvy, která k dosažení sledovaného výsledku povede snadněji a účinněji (lex specialist derogat generali) čl. 59/1 b).