Otázky ke zkoušce

JEDNODUŠŠÍ UZNÁNÍ A VÝKON V MEZINÁRODNÍM MĚŘÍTKU – tradičně nejsou vnímány jako rozhodnutí orgánu státu; Newyorkská úmluva

ROZDÍL V ARBITRABILITĚ v jednotlivých státech (problém pro uznání); v základní podobě jsou majetkové spory všude stejné (arbitrabilita zde je všude), problémy nastávají v okrajových věcech (ty už nejsou všude stejně upraveny a někde není dána arbitrabilita)

PROBLÉMY S NEEXISTENCÍ DONUCOVACÍCH OPATŘENÍ – rozhodce sám nemá donucovací pravomoc; nemůže donutit svědka přijít pomocná funkce soudu

NESOLIDNÍ STRANA – když chce strana zdržovat, tak s tím rozhodce moc neudělá

NESOLIDNÍ ROZHODCI ČI ROZHODČÍ CENTRA – v ČR vzniklo mnoho takových

PILÍŘE ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ

Autonomie vůle – typická hlavně pro zahájení a průběh řízení (volba rozhodce je na stranách sporu apod.)

Procesní garance státu vůči RŘ a jeho výsledku – procesní řízení je regulováno, existují záruky, aby rozhodčí nález mohl být následně proveden (pomocná funkce soudu, určitá oprávnění rozhodců…)

Spolupůsobení obecných soudů projevující se jednak ve funkcích pomocných (náhradní jmenování/odvolávání rozhodců), tak i kontrolních (zrušení, příp. výkon nálezu)

DOKTRÍNY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ

Jurisdikční doktrína

Základní myšlenka: „konkrétní stát a jeho právní řád mají pravomoc kontrolovat a řídit rozhodčí řízení realizovaná v dosahu jurisdikce konkrétního státu.“

stát si nějakým způsobem uzurpuje svoji roli vůči rozhodčímu řízení, má pravomoc kontrolovat RŘ, stanovit pravidla pro tato řízení apod., RŘ má své fórum a normy fóra na RŘ dopadají, potlačena autonomie vůle stran, rozhodce má postavení soudce, ale není veřejným orgánem, problematické v on-line sporech – tam odklon od doktrín státu

projevuje se zejména ve spotřebitelském rozhodčím řízení

Smíšená doktrína

Základní myšlenka: „ vazba práva konkrétního státu a vůle stran“.

rozhodci mají své kvórum, nejsou odtrženi od právního řádu, ale je důležitý soukromý, volní prvek, proto je možné připustit autonomii stran, aby se odlišilo od soudního řízení, dát možnost stranám s rozhodčím řízením nějak nakládat, nález může být ex post z nějakého důvodu kontrolovatelný, ale stále je možnost výběru pravidel pro rozhodování, je možno méně formálně upravit postup řízení pro urychlení a snížení nákladů (vzdání se odvolání apod.)

Smluvní doktrína

Základní myšlenky: „rozhodčí řízení má svůj základ ve vůli stran (rozhodčí smlouvě) a jeho realizace je na této vůli závislá“

Zastává ústavní soud

základem je rozhodčí smlouva, ta je při řízení určující, strany si cokoliv zvolí, rozhodčí nález je určitou formou narovnání, smluvním vyřešením problému, může být ale exekučním titulem, strany si mohou vytvořit vlastní procesní pravidla, vyloučit přezkum apod., rozhodování dle spravedlnosti, právo fóra vyplňuje mezery v rozhodčí smlouvě