Otázky ke zkoušce

V rámci rozhodčího řízení zde existuje mnohem větší míra autonomie stran. Uplatní se procesní normy místa konání RŘ, ale také právní pravidla a postupy přijaté stranami a rozhodci. Strany mají možnost uzavřít ujednání o rozhodčím řízení, odlišné od koncepce existence smluvního vztahu mezi rozhodci a stranami dle smluvní doktríny a ujednání odlišné také od rozhodčí smlouvy.

Lex arbitri

Souhrn všech norem a pravidel, které dopadají na průběh rozhodčího řízení, je to tedy širší pojem, než jenom procesní právo místa kde probíhá řízení

• Otázka arbitrability, rozhodčí smlouvy (lex arbitri = právo fora + aspekt možné odchylky, jako je zapojení vůle stran, možnost odchylek rozhodců)

• Rozhodci, konstituování rozhodčího senátu

• Pravomoc-pravomoc (pouze rozhodci mají pravomoc rozhodovat o své pravomoci)

• (ne)aplikace procesních předpisů

• Vztah obecných soudů k rozhodčímu řízení, jiné dopady moci veřejné

• Rozhodčí nález, forma, právní moc

Jednotlivá naplnění pojmu se mohou měnit podle toho, které otázky spadají do hmotného a které do procesního práva, potom se může lišit v národních úpravách legis arbitri od legis causae.

Vliv doktríny na určení lex arbitri

Rozeznáváme dvě doktríny, ale v praxi se prolínají, záleží, zda výběr procesních pravidel mohou učinit podle doktríny a jaký bude postih, udělají-li to i když jim to doktrína neumožňuje. Bude nález zrušitelný? Přístup větší volnosti se začal prosazovat až v poslední době, také se prosazují různé kombinace vzhledem ke globalizaci.

Teritoriální přístup

• Výběr sudiště znamená zároveň výběr jeho procesních norem. Autonomie stran nebo rozhodců je podmíněna mírou autonomie v předpisech fóra, mají tedy právo dispozice v hranicích kogentních norem. Obdobná vazba jako u soudů státních, rozhodčí právo však dává zpravidla vyšší míru autonomie. Propojuje aplikaci právních norem s lex arbitri.

Smluvní přístup

• Výběr místa sudiště neznamená automaticky výběr jeho právních norem. Rozhodci sami vyberou procesní normy, nebo to nechají na stranách. Diametrálně se liší, záleží na tom, jak výrazně fórum tuto doktrínu využívá, má vliv i na metody hmotného práva. Strany/rozhodci si mohou s řízením někdy prakticky dělat, co chtějí. Hodně se projevuje v mezinárodních sporech. Projevuje se tak, že spor může probíhat ve Švýcarsku, ale strany můžou vstoupit do práva německého. Mohou volit i delokalizaci, denacionalizaci.

Hierarchie norem pro určení procesního práva

Přímá dohoda stran pro postup v řízení

Řád RS dle § 13 ZRŘ a pravidla obsažená v rozhodčí smlouvě

Rozhodnutí předsedajícího rozhodce dle § 19 ZRŘ zmocněného dohodou stran nebo rozhodci

ZRŘ

Přiměřené použití OSŘ dle § 30 ZRŘ

Analýza § 19 ZRŘ

V ČR se uplatňuje teritoriální doktrína, nebývá výrazně zpochybňována ani rozhodci v nálezu (nechtějí zkoušet, jak na to budou reagovat soudy). Výrazně se odráží i v textu zákona, ten umožňuje určité úpravy, ale samotný zákon stanovuje mantinely, ve kterých se můžou pohybovat. Rozhodčí řízení je tedy méně formální, než řízení před soudem.