Otázky ke zkoušce

Definice mezinárodní rozhodčí smlouvy: podle UNCITRAL o mezinárodní obchodní arbitráži: „Rozhodčí smlouva je dohoda stran, že všechny nebo určité spory, které mezi nimi vznikly nebo mohou vzniknout z určitého právního vztahu, ať již smluvního nebo mimosmluvního, budou řešeny v rozhodčím řízení.“

Definice podle NÚ: „Každý Smluvní stát uzná písemnou dohodu, podle níž se strany zavazují podrobit rozhodčímu řízení všechny nebo některé spory, které mezi nimi vznikly nebo mohou vzniknout z určitého právního vztahu, ať již smluveného či mimosmluvního, týkající se věci, jež může být vyřízena rozhodčím řízením.“

Právní režim rozhodčí smlouvy: a) lex arbitri - tj. právo státu, kde je nebo má být spor rozhodci řešen; b) právní řád státu, kde mělo dojít k nucenému výkonu rozhodčího nálezu (i zde je v konečném důsledku uplatňováno legis fori); c) lex cause, tj. právní řád, kterým se řídí hlavní závazek či základní právní vztah; d) právní řád, kterým se řídí rozhodčí smlouva

Přípustnost sporu k řešení v rozhodčím řízení, tzv. arbitrabilita sporu (platnost rozhodčí smlouvy a současně procesní účinnosti rozhodčí smlouvy)

Arbitrabilita objektivní - je upravena konkrétním právním řádem, okruh otázek připuštěných právním řádem k řešení před rozhodci

Arbitrabilita subjektivní - strany si samy zúží předmět smlouvy (autonomie vůle stran)

ROZSAH arbitrability - § 2/4 zákona o rozhodčím řízení: „jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související“

NÚ se netýká přímo arbitrability sporu; průběh řízení je v souladu s ní hodnocen pohledem uznání a nuceného výkonu rozhodnutí

Při aplikaci NÚ je důležité zvážit výhrady, které mohly státy k úmluvě uplatnit:

Výhrada dle článku I odst. 3 věta prvá (výhrada reciprocity)

Znění článku: „Každý stát může při podpisu, ratifikaci nebo přístupu k této Úmluvě nebo tehdy, když ohlásí rozšíření jejího použití podle čl. X, prohlásit na základě vzájemnosti, že bude používat Úmluvy jen pro uznání a výkon nálezů vydaných na území jiného Smluvního státu.“

Tato výhrada popírá princip univerzality rozhodčích nálezů, využila jí i ČR

V souladu s ní je možné uznat při prohlášení vzájemnosti jen cizí rozhodčí nálezy vydané na území jiného smluvního státu NÚ (nikoli obecně cizí rozhodčí nálezy)

Tato výhrada je jen na podmínky pro odepření uznání a výkonu, ne na vykonatelnost rozhodčí smlouvy

Výhrada dle článku I odst. 3 věta druhá

Znění článku: „Může také prohlásit, že bude používat Úmluvy jen na spory vzniklé z prvních vztahů smluvních či mimosmluvních, jež jsou pokládány podle jeho vnitrostátního právního řádu za spory obchodní“