Maly-Princ

92

se protáhl mezi kameny, zanechávaje za sebou lehký kovový
šelest.
Dobìhl jsem ke zdi právì vèas, abych zachytil do náruèe svého
malého prince, bledého jako sníh.
„Copak to znamená? Ty se teï dávᚠdo øeèi s hady?“
Sundal jsem mu zlatì žlutý šátek, který vìènì nosil na krku.
Smoèil jsem mu spánky a dal jsem mu napít. Neodvažoval jsem

93

se ho teï už na nic ptát. Díval se na mne vážnì a objal mì
kolem krku. Cítil jsem jeho srdce tlouci jako srdíèko
postøeleného, umírajícího ptáèka.
Øekl mi:
„To jsem rád, žes pøišel na to, co tvému srdci chybí. Budeš
moci domù...“
„Jak to víš?“
Právì jsem mu pøicházel oznámit, že proti všemu oèekávání se
mi práce zdaøila.
Neodpovìdìl na mou otázku, ale dodal:
„Já se dnes také vrátím domù...“
Potom pøipojil posmutnìle:
„Mám to mnohem dál...a mnohem nesnadnìjší...“
Dobøe jsem cítil, že se dìje nìco neobyèejného. Tiskl jsem ho
v náruèí jako malé dítì, a pøesto se mi zdálo, že sklouzává nìkam
dolù do propasti a že nemohu nic udìlat, abych to zadržel...
Jeho pohled byl vážný, zahledìný do veliké dálky:
„Mám od tebe beránka. Mám bedýnku pro toho beránka. A
náhubek...“
A tesklivì se usmál.
Dlouho jsem èekal. Cítil jsem, jak se mu krev pomalu vrací do
žil.
„Tys mìl strach, èlovíèku...“
Mìl strach, to se ví! Ale lehounce se zasmál:
„Dnes veèer se budu bát ještì daleko víc...“
Znovu mì zamrazilo pocitem nìèeho nenapravitelného.

94

Uvìdomil jsem si, jak by bylo hrozné, kdybych už nikdy nemìl
slyšet tento smích.
Byl mi studánkou v poušti.
„Èlovíèku, chci tì ještì slyšet se smát...“
On mi však øekl:
„Dnes v noci tomu bude rok. Má hvìzda bude právì nad
místem, kam jsem loni spadl...“
„Èlovíèku, viï, že je to zlý sen, to s tím hadem, se schùzkou a
s hvìzdou?...“
Ale neodpovìdìl mi na tu otázku. Pravil:
„Nikdy neuvidíme to, co je dùležité...“
„Ovšem...“

95

„Je to jako s tou vodou. Ta, které jsi mi dal napít, byla jako
hudba, to pro ten rumpál a provaz...vzpomínᚠsi? ... Byla
tak dobrá...“
„Ovšem...“
„V noci se budeš dívat na hvìzdy. Ta moje je pøíliš malá, abych
ti ji mohl ukázat. Je to tak lépe. Má hvìzdièka bude pro tebe
jednou z mnoha hvìzd. Budeš tedy rád pozorovat všechny
hvìzdy. Všechny budou tvými pøítelkynìmi. A pak, dám ti
dárek...“
A znovu se zasmál.
„Ach èlovíèku mùj zlatý, tak rád slyším tvùj smích!“
„Právì to bude mùj dárek ... bude to jako s tou vodou...“
„Co tím myslíš?“
„Lidé mají hvìzdy, jenže ty nejsou stejné. Tìm, kdo cestují,
jsou prùvodci. Pro druhé nejsou nièím než malými svìtýlky.
Pro jiné, pro vìdce, znamenají problémy. Pro mého
businessmana byly zlatem. Ale všechny ty hvìzdy mlèí. Ty budeš
mít hvìzdy, jaké nemá nikdo...“
„Co tím myslíš?“
„Já budu na jedné z nich bydlet, budu se na jedné z nich smát,
a až se podívᚠv noci na oblohu, bude to pro tebe, jako by se
smály všechny. Ty budeš mít hvìzdy, které se umìjí smát!“
A znovu se zasmál.
„Až se utìšíš (a èlovìk se vždycky utìší), budeš rád, že jsi mì
poznal. Budeš stále mým pøítelem. Budeš mít chu se smát se
mnou. A nìkdy otevøeš okno, jen tak pro radost... Tvoji pøátelé