Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Takže, už tedy víme, že osvícenství je spjato s myšlením, filozofií, s názory na svět určité doby. Z hlediska „čistě" uměleckého

se však nadále pohybujeme v období klasicismu, a to je třeba si neustále uvědomovat. Dá se také jednoduše říci, že určitá fáze klasicismu
byla vyplněna osvícenským hnutím.

základní rysy osvícenství

• Osvícenství je jednoznačně zaměřeno proti absolutistickému systému, proti církvi a proti konzervatismu obecně (boj proti tmářství,

nevědomosti a pověrám byl příznačným rysem literární tvorby).

• Osvícenství vyznávalo kult rozumu (racionalismu) - neotřesitelná víra v rozum a jeho objektivitu je spojena s vírou v neustálý pokrok

(proto jsou osvícenci takovými optimisty).

• Důležitým momentem je důraz na pravdivé poznání světa. Příčinou veškerého zla je nevědomost!
• Osvícenci vyznávali svobodu a rovnoprávnost všech občanů.
• A proč se vůbec říká osvícenství? Protože jeho zastánci věřili, že společnost lze změnit přirozeným dodržováním rozumových zásad

(přirozený a osvícený rozum = osvícenství).

• Je zajímavé, že ačkoliv bylo osvícenství hnutím zaměřeným proti feudalismu a jeho ideologii, jeho mnohé myšlenky našly podporu

i u některých absolutistických vládců. Například ve střední Evropě se vyvinul tzv. osvícený (osvícenský) absolutismus, někdy také
nazývaný josefinismem (Josef II. využíval šikovně některých prvků osvícenství a pomocí reforem vlastně upevňoval svou moc).

osvícenská literární tvorba

Je důležité si uvědomit, že osvícenská literatura nevytvořila v dějinách literatury samostatný proud nebo směr. Prolínaly se v ní

dvě estetické tendence, jejichž určujícím faktorem byl vzájemný poměr rozumu a citu. Starší fáze, kdy byl zdůrazňován racionalistický
prvek tvorby, byla ovlivněna ještě klasicismem (například Voltaire), novější fáze, jež vyzvedává především individuálnost lidského citu,
souvisela již s nastupujícím preromantismem (například Rousseau).

Charles Louis de Secondat MONTESOUIEU [šarl lui de sekonda monteskje] (1689 - 1755) - osvícenský spisovatel, historik a filozof.
Jeho neslavnější dílo je Duch zákonů, v němž je rozvíjeno racionalistické pojetí společnosti. Dílo, jež je namířeno proti despotismu, hlásá,
že pro republiku je typická láska k vlasti, pro monarchii šlechetná čest a pro despotismus strach. Kromě toho je Montesquieu autorem
satirických Perských listů.
Perské listy (1721) - první francouzský osvícenský román, jenž měl ve své době velký čtenářský ohlas (během několika let se dočkal 30
vydání).

Kniha je o Peršanu Uzbekovi a jeho příteli, kteří podniknou cestu do Evropy za vzděláním. Své dojmy sdělují v dopisech a my jsme svědky
toho, jak se postupně z Uzbeka stává díky evropské kultuře „osvícenský myslitel". Paradoxní však je, že ke svým ženám v harému zachovává
vztah orientálního despoty. Román končí sebevraždou Roxany, která se vzbouří proti svému zotročení.