Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

PREROMANTISMUS

Preromantismus je souborné označení pro široký a pestrý proud různých uměleckých tendencí a projevů v evropských literaturách

18. století, a to zejména jeho druhé poloviny, jež vlastně představovaly přechodnou etapu mezi klasicismem a romantismem.

Dnes tedy zahrnujeme pod tímto pojmem všechny podoby, které mají následujícího společného jmenovatele: překonávání

racionalisticky strohé estetiky klasicismu a pronikání prvků citovosti a fantastičnosti do literární tvorby. Z tohoto důvodu spadají do
preromantismu i mnozí osvícenci, v jejichž díle jsou tyto progresivní rysy nepřehlédnutelným atributem. Někdy se místo pojmu
preromantismus užívá pojem sentimentalismus.

základní rysy preromantismu

 Preromantismus se projevil především v literatuře.
 Je zcela evidentní odklon od rozumářské tradice směrem k opravdovosti prožívaného citu, hloubce vášní apod.
 Přinesl s sebou oblibu určitých typů přírodních scenérií, zejména zádumčivá a tajuplná místa. Ve veršované tvorbě někdy hovoříme

o tzv. poezii jezerní a hřbitovní.

 V literatuře se objevují postavy, které se stávají až symbolické - mnich, poustevník, vězeň, poutník.
 Do popředí se dostává svět neporušený lidskou civilizací, mnohdy částečně idealizovaný.

Jean Jacques ROUSSEAU [žan žak rusó] (1712 - 1778) - francouzský spisovatel, skladatel a filozof, jenž utekl z rodné Ženevy do Francie,
kde se ho ujala paní Warensová, zprvu jeho vychovatelka, později milenka. Rousseau vedl tulácký život, střídavě studoval a toužil
vyniknout jako skladatel. Své bohaté a rušné životní peripetie zakončil sice v Paříži, ale jako těžce nemocný člověk (trpěl stihomamem).
Základní myšlenky jeho literárního a filozofického díla lze shrnout do následujících bodů:

⇒ Před vládou rozumu je dávána přednost senzibilitě. Jinak také řečeno, je preferována vlastní pravda před logikou.
⇒ Příčinou nerovnosti mezi lidmi je majetek. Člověk je ve své podstatě dobrý (tak se přece narodí), ale civilizace ho kazí.
⇒ Rousseau hlásá tak důležitý návrat k neporušené přírodě - měl tím na mysli přirozený, civilizací nezkažený život.
⇒ V odborné terminologii se setkáváme s pojmem rousseauismus - líčení přírody a citů, zdůraznění kontrastu života v přírodě a ve společnosti.

literární dílo
Emil čili O výchově (1762) - pedagogický román, který je podrobnou studií o výchově dětí v přírodě. Kromě jiného je zde kladen důraz
na čistotu citu (nikoliv tedy rozum), stejně tak je zde prezentována myšlenka, že je zbytečné vykládat dítěti o víře - víra má přijít postupně,
nezávisle na náboženských textech, protože špatné představy o Bohu z dětství zůstanou až do dospělosti („Jest menší hřích neznati Boha,
než rouhati se mu").

Tato kniha byla jako bezbožná ihned po vydání odsouzena, dokonce byla veřejně pálena a Rousseau utekl před žalářem nejprve