Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
VOLTAIRE [voltér] (1694 - 1778) - vlastním jménem Francois-Marie Arouet [fransua marí arue] - tento Francouz je jednoznačně
nejproslulejší osobností osvícenství, proto se také někdy můžeme setkat s tvrzením, že 18. století je století „Voltairovo". Ve svých dílech
historických, filozofických, dramatických i básnických se neohroženě postavil proti fanatismu, bezpráví, církvi a absolutistické monarchii
- díky své schopnosti ostře, jízlivě a nekompromisně útočit proti každému projevu nesvobody (a zejména proti klerikalismu) byl často ve
vězení (v Bastile byl například za to, že napsal epigram na Filipa Orleánského). Část života byl nucen strávit v Anglii a v Berlíně, aby
nakonec svou pestrou životní pouť zakončil na panství, které si zakoupil na hranicích Švýcarska a Francie. Odtud udržuje styk s
významnými osobnostmi Evropy pomocí bohaté korespondence (přes 7000 dopisů), jež se stala velice důležitou částí jeho literárního
odkazu. Jeho dílo bylo nakolik nekompromisní, že církev odmítla Voltairovy ostatky pohřbít - teprve za francouzské revoluce byly
přeneseny do Pantheonu.
literární dílo
Hned zkraje je důležité připomenout, že Voltaire ve svém díle upřednostňoval zvláštní prozaický žánr, tzv. filozofickou povídku.
Jsou to svěží, duchaplné, a hlavně kousavě ironické texty, jež se zabývaly všemi problémy doby.
Candide neboli Optimismus (1759) - jedná se o vrcholný francouzský osvícenský román kde dobrodružně laděný příběh morálně čistého
mladíka Candida slouží pro rozvíjení filozofických úvah o nekritickém optimismu daného vírou v boží prozřetelnost. Jednotlivé příhody
Candida jsou záminkou pro odhalování zvůle absolutní moci, prodejnost soudů či loupeživost válek.
Panna - posměšný epos, jenž paroduje mučednický náboženský mýtus panenství francouzské národní hrdinky Johanky z Arku.
další díla - povídka Prosťáček (příběh prostého člověka, jehož zdravý a „selský" rozum je dáván do protikladu s předsudky a fanatismem),
dramata Zaira, Brutus
Encyklopedie aneb nejvýznamnější nakladatelský a vědecký počin osvícenství Jestliže osvícenství má neochvějnou víru v rozumu a pravdivé poznání, tak konkrétním projevem tohoto přesvědčení bylo vydání
francouzské Encyklopedie (vydáváno v letech 1751 – 1772). Jednalo se o rozsáhlý projekt, jehož duchovními otci byli Diderot spolu
s d´Alembertem. Encyklopedie obsahovala pokud možno co nejobsáhlejší soubor znalostí z vědy, techniky a umění – sama Encyklopedie
vyzývá čtenáře k vlastnímu uvažování a k hledání pravdy ve vědě a v historii, nikoliv v bibli. Celý projekt se setkal s ostře negativní odezvou
ze strany jezuitů – encyklopedisté, tedy ti, kdož svými hesly do Encyklopedie přispívali, byli dokonce prohlášeni za nebezpečnou sektu, která
rozšiřuje ateistické myšlenky. Přestože bylo vydávání celého díla nakonec z moci úřední zastaveno (1759), tisk pokračoval nadále tajně.
Výsledek této grandiózní práce byl i tak ohromující – vyšlo celkem 17 svazků textu a 11 svazků doprovodných ilustrací. Až neuvěřitelně zní
údaj, že na celém projektu se podílelo 178 stálých spolupracovníků.
nejslavnější encyklopedisté – D. Diderot, J. J. Rousseau, baron Holbach, rytíř de Jaucourt a další