Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

do Švýcarska, poté do Anglie, aby nakonec opět skončil v Paříži.
Nová Heloisa (1761) - dle mnohých kritiků vrcholné dílo evropského preromantismu. Jedná se o román v dopisech - formou intimní
korespondence sledujeme příběh zamilovaného
domácího učitele Saint-Preuxe a dívky Julie, jimž není
dovoleno se vzít (kvůli nešlechtickému původu učitele).
Saint-Preux se vydává na cestu kolem světa, aby se po
návratu vrátil k Julii na pozvání jejího manžela (ten byl o
vztahu Julie pravdivě informován). Učitel v sobě
překonává pokušení z Juliiny blízkosti a začne téměř
idylicky žít se všemi na venkově. Julie nakonec tragicky
umírá. V románu je plně prezentovaný názor o zušlechťující
síle návratu k přírodě - venkov, jeho idyla, harmonie vztahů, to
jsou atributy, jež vedou individuum k jeho přirozenosti.
Samotný název románu Nová Heloisa je inspirován známou
láskou francouzského teologa a filozofa
Pierra ABÉLARDA (1079 - 1142) a Heloisy, jež byla násilím přinucena žít v klášteře. O tomto vztahu víme právě z jejich korespondence.
Společenská smlouva - filozofický spis, v němž je rozvíjena teorie o svrchovanosti lidu. Dle Rousseaua vznikají stát i společnost dohodou
mezi lidmi a v jejich zájmu a rovněž základem státního zřízení má být společenská smlouva, která zaručuje všem občanům svobodu,
rovnost a nedotknutelnost majetku.

Dá se říci, že Rousseau kázal vodu a sám pil víno. Jak jinak si

vysvětlit, že jeho negramotná družka Terezie Levasseurová porodila
celkem 5 dětí, jejichž, otcem byl náš filozof, a všechny skončily díky
Rousseauovi v nalezinci. A přitom on sám napsal: „Kdo nemůže
vykonávati povinnosti otcovské, nemá také práva otcem se státi. Ani
chudoba, ani jiné ohledy nemohou zbaviti otce povinnosti, aby děti své
živil a vychovával sám."

Neméně zajímavá je událost, která se skutečně stala. Když byl

Rousseau ve Štrasburku, představil se mu jakýsi pan Huyard a řekl: „Před
Vámi stojí muž, který vychoval syna svého úplně podle zásad, jež čerpal z
Vašeho Emila." Rousseau naň pohlédl a odpověděl: „Tím hůře, pane, pro
Vás i pro Vašeho syna."

Antoine François PRÉVOST [antuan fi-ansua prévo] (1697 - 1763) - francouzský spisovatel, který poté, co vystudoval u jezuitů a po
jistý čas byl kazatelem, utekl do Anglie, kde živořil jako spisovatel a překladatel. Jeho nejznámějším dílem se stal román Paměti a
dobrodružství urozeného muže, který obsahuje světoznámou milostnou prózu Manon Lescaut.
Manon Lescaut (1731) - milostná próza o dramatické, a nakonec tragické lásce urozeného rytíře des Grieux a lehkomyslné Manon.
Rytířova osudová láska k neurozené Manon, díky níž obětoval rodinné vztahy, kariéru i čest, inspirovala mnohé spisovatele k dalšímu
zpracování látky. Dobová cenzura tento román odsoudila a kniha byla spálena na hranici.