Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
A čemu by měl dávat přednost student? Domnívám se, že daleko důležitější, než se učit jednotlivé časové periody je vnímat celé
národní obrození jako celkem logický proces. Student by si měl uvědomit, že jestliže se chce český jazyk vzchopit, potřebuje ze všeho
nejdříve racionální základ - tedy slovníky, historické knihy, základy divadla, českou vědu, překlady atd. (proto také vliv osvícenství).
Teprve poté, když bude tento nutný základ vybudován, je možné přistoupit k vlastní slovesné tvorbě, dokonce subjektivně zabarvené (a
hned jsme u citu, tedy preromantismu).
věčný stín národního obrození nás provází i dnes Je holým faktem, že národní obrození bylo ve školách vždy důsledně probíráno - vždyť školy povětšinou přebíraly výše naznačené a
přeceňované ideologické hodnocení doby. Byli jsme pyšní na tuto etapu našich dějin, byli jsme hrdí na to, jak se dokázaly velké osobnosti
českého národa vzchopit. Oceňovali jsme jejich úsilí vychovat zcela novou generaci českých čtenářů, vybudovat českou vědu a kulturu. A
právě to jediné slůvko „vychovat" se stalo chimérou, která nás provázela po celá další desetiletí. Národní obrození si kladlo v umělecké oblasti
zcela jiné cíle než dnešní doba. Tehdy muselo umění splňovat jiná kritéria než jen estetická, dalo by se dokonce říci, že aspekt výchovný,
didaktický, vzdělávací, vlastenecký (a možná spíše nacionalistický) určitě zastiňoval umělecké kvality díla. Ty byly mnohdy na škodu, ba
přímo provokovaly - vždyť si stačí vzpomenout jen na Karla Hynka Máchu. To, že takovýmto způsobem uvažovaly generace národního
obrození, je celkem pochopitelné. Ale že se takto často hodnotilo umění o ve dvacátém století, je nejen zarážející, ale přímo ohrožující samu
podstatu umění. Jako by stín národního obrození deformoval některá hodnocení a jako by naprogramoval naše uvažování. My, Češi, prostě za
každou cenu chceme vychovávat a požadujeme od umění něco více než jen estetické kvality. Je to dobře, nebo špatně?
Počátky novinářství a nakladatelské činnosti
Každý středoškolák v České republice zná jméno Václava Matěje KRAMERIA (1753 - 1808), jež je neodmyslitelně svázáno s
novinami a nakladatelstvím Česká expedice. Pro úplnost a pro dokreslení stavu by však bylo správné se zmínit i o dalších aktivitách v
žurnalistice.
stručný přehled
1719 - od tohoto roku vycházelo v Praze soukromé české periodikum Pražské poštovské noviny, jež existovaly s různými přestávkami
přes 50 let. Krach těchto novin způsobil jeden z redaktorů, který svým brusičstvím českého jazyka docílil toho, že textům téměř
nikdo nerozuměl. V publikaci Toulky českou minulostí je uvedeno, že před definitivním zánikem se našli v celém mocnářství
pouze 4 předplatitelé, z nich dva byli z Vídně.
1782 - podařilo se obnovit vydávání Pražských poštovských novin, jejichž licenci zakoupil známý podnikatel rytíř ze Schönfeldu.
Proto tedy od roku 1786 název Schönfeldské Pražské noviny.
1789 - původně zaměstnanec u Schönfelda, Václav Matěj Kramerius, se díky výhodnému sňatku finančně osamostatnil a začal i přes
očividnou nepřízeň Schönfelda vydávat své vlastní Krameriusovy c.k. Pražské poštovské noviny, o dva roky přejmenované
na Krameriusovy c.k. vlastenské noviny. Ty pak vycházely i po jeho smrti až do roku 1825. Jenom pro zajímavost - noviny
vycházely dvakrát týdně a když Kramerius od Schčmfelda odcházel, bylo evidováno již na 900 předplatitelů - tento počet jistě
dalším přičiněním Krameria mnohonásobně vzrostl.
Česká expedice (založeno 1791) - legendární české nakladatelství a knihkupectví národního obrození. Osvícený a vzdělaný Kramerius (absolvent
filozofie) si moc dobře uvědomoval, nakolik důležité je, aby se česky psané texty rozšířily co nejvíce mezi pražské, ale zejména venkovské čtenáře.
Kramerius vydával zejména díla starší české literatury (například Příhody Václava Vratislava z Mitrovic), překlady (například Trojanská kronika,
Ezopovy bajky), pohádky a dobrodružné příběhy (například Mandevillův cestopis či Robinsona - na toho získal Kramerius téměř 600
předplatitelů), kalendáře, příručky z různých oblastí hospodářství, z lékařství atd. Pro srovnání - před Krameriovou érou vycházely díky
nekompromisní cenzuře knihy jen ojediněle. Například roku 1779 vyšlo v Čechách jen 10 titulů, o rok poději dokonce jenom 5!