Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Zrod české vědy národního obrození
Již v předešlém textu o národním obrození je připomínáno, že chce-li se český jazyk a české kulturní prostředí obecně postavit na nohy,
ze všeho nejvíce potřebuje vytvořit základy, pokud možno největšího spektra vědních disciplín. Obyčejný selský rozum stačí na to, že je třeba v
první řadě vytvářet slovníky, psát první české gramatiky či práce literárně historické a pokládat základy dalším vědním oborům. Teprve v
návaznosti na dobře vybudovaném podhoubí, lež je vykoupeno nesmírnou dřinou prvních obrozenců (v jejichž středu stál Josef Dobrovský), si
lze klást vyšší cíle, jež v konečném důsledku přinesou plody například v podobě umělecky nejnáročnější literatury.
A tak si navždy budeme pamatovat, že první fáze národního obrození je ovlivněna racionalismem a že měla charakter jazykový,
vědecký a obranný (ve smyslu ochrany českého jazyka). To, že nad tím vším se vznášel opar vlastenectví není třeba již zdůrazňovat. Samostatná
literární tvorba byla v tomto období prostá a omezovala se Ponejvíce na kramářské písně, písmáckou literaturu a knížky lidového čtení.
věda potřebuje instituci aneb základní data ve vývoji organizované vědy 1774
Kupodivu ne v Praze, ale v Olomouci byla založena první vědecká společnost. Šlechtic Josef Petrasch zde totiž zřídil Společnost
neznámých vzdělanců v zemích rakouských.
1774 V Praze založena Soukromá společnost nauk – zprvu šlo jen o volné sdružení vědeckých pracovníků. Tento rok je obecně považován
za zrod Akademie věd.
1784 Teprve od tohoto data získává výše uvedená instituce pevnější organizaci a přejmenovává se na Českou společnost nauk.
1790 Další přejmenování, tentokrát na Královskou českou společnost nauk. Společnost soustřeďovala pracovníky nejrůznějších oborů, ale
daleko důležitější bylo, že byly dány předpoklady k rozvoji vědeckého metody a vědeckého myšlení. Badateli byly nejen soukromé obory, ale
zejména členové některých mnišských řádů (například jezuitů).
někteří první vědci - obrozenci
Ignác Born - Mineralog, hlavni iniciátor vědeckého života a spoluzakladatel Společnosti
Josef Stepling - právě díky němu máme od 80. let 18. století denní záznamy o počasí (z pražského Klementina)
Stanislav Vydra - matematik, napsal první českou učebnici matematiky (profesora Vydru známe z knihy F. L. Věk)
Jiří Procházka - fyziolog světového významu, zabýval se studiem duševních pochodů
Jaroslav Schaller - odborník na místopis a topografii
František Josef Kinský, Jáchym Šternberk - dva z představitelů české šlechty. Nejen že patřili k spoluzakladatelům Společnosti, zpočátku
chod této vědecké instituce finančně podporovali.
Gelasius DOBNER (1719 - 1790) - kněz a přední osvícenský historik v jedné osobě, jenž se jako první pokoušel (kritické hodnocení
národních dějin (ačkoliv psal především latinsky). Zcela odsoudil Hájkovu Kroniku českou pro její nespolehlivost, dokonce část této
legendární knihy vydal, ale s kritickými připomínkami. Dále se věnoval například problematice sv. Jana Nepomuckého či husitství.
František Martin PELCL (1734 - 1801) - ani tento první profesor českého jazyka na pražské univerzitě si neodpustil, aby neztrhal
Hájkovo dílo. Aby naše minulost byla vylíčena co možná nejvěrněji, sám sepsal třídílnou Novou kroniku českou, jež měla Hájkovu
kroniku nahradit. Navíc je Pelcl autorem monografie o Karlu IV., vydával opětovně starší díla (Balbína, Václava Vratislava z Mitrovic
apod.) a je dokonce autorem slovníku významných postav politiky, kultury a vědy (Vyobrazení českých a moravských spisovatelů a vědců).
Pelcla je skutečně nutno pochválit - nejen, že odvedl obrovský kus práce, ale navíc psal ke konci života česky.