Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
NÁRODNÍ OBROZENÍ
Úvod aneb nebojte se této kapitoly!
Již jen při vyslovení sousloví „národní obrození" se studentům začnou potit ruce a hluboce vzdychnou. A - což teprve v okamžiku,
když se toto téma objeví při vytažení maturitní otázky. Snad je děsí, že tohle vše se událo již neskutečně dávno a že každé ze jmen
obrozenců, kteří toho tolik napsali, sugeruje spíše mumifikované bytosti.
historické souvislosti Není pochyb o tom, že ve 2. polovině 18. století nebyla situace v českých zemích ideální. A pokud se bude vše hodnotit z pozic českého
jazyka a české literatury, jednalo se o stav doslova tristní. Ve všech oblastech života dominovala němčina (zejména ve městech obecně, úřadech
a vyšších společenských vrstvách) a téměř se zdálo, že česky psané texty a čeština vůbec, jsou odsouzeny k zániku. Nejen že se čeština vůbec
nepěstovala, ale ubývalo i knih, které by mohly její další existenci podpořit. Čeština a její znalost stačily tak na vyjadřování pojmů z obyčejného
každodenního života - jinak řečeno, češtinou se hovořilo, ale na úrovni společensky sociálně méněcenné.
Říkáme-li však čeština, vězte, že se jednalo o zprzněnou a zbědovanou řeč, jíž prosakovala jako zhoubný nádor němčina. Výsledkem
byla nepřirozená mluva, galimatyáš, jenž byl ještě okořeněn slovy latinskými, italskými, francouzskými: je jasné, že za takovéhoto stavu
neexistovala žádná pravopisná norma a že čeština byla skutečně odsouzena k zániku. kde hledat příčiny tohoto stavu?
▪
Jednoznačně je nutno na prvním místě jmenovat vliv vídeňského centralismu a s ním související germanizaci, jež prorostla do všech
sfér života u nás.
▪
Nesmí se opomenout ani působení části katolické církve.
▪
A neméně důležitou skutečností bylo, že nositelé české kultury, například šlechta či vzdělaní měšťané, bud' v období baroka
emigrovali, či po Bílé hoře zcela zmizeli (vždyť jen kolik lidí přestoupilo do katolických pozic).
Od poloviny 70. let 18. století však dochází k určitému obratu - čím dál více se objevují snahy vydobýt pro češtinu pozice,
jaké měla před barokem. A právě tento proces vzestupu českého jazyka a literatury, ale vlastně celého českého novodobého národa
se obecně nazývá národním obrozením.
Nyní je na místě připomenout jednu velice důležitou skutečnost - národní obrození bylo mnohými českými historiky přeceňováno
a z pozic některých dnešních vědců je samotný pojem „obrození" považován za výraz českého nacionalismu (ostatně, názorová hladina
mnohých obrozenců, zejména z generace kolem Jungmanna, byla opravdu nacionalistická - právě nacionalismus, pracovitost, nekritické
nadšení pro vše slovanské a i určitá agresivita nahrazovaly často tvůrčí talent). Bez diskuse lze jistě souhlasit i s tím, že národní obrození
bylo dáváno do protikladu s předchozím barokem, které tak bylo postaveno do zcela negativního světla (jak krásně se tohle potom hodilo
marxistické ideologii). A přitom každý dobrý student ví, že barokní literatura, tolik spojovaná s údajným kulturním úpadkem, snese ta
nejpřísnější evropská kritéria.