Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Román vzbudil velice odmítavý postoj, zejména díky tragickému konci („Zemřít! Co to znamená? Hleď, mluvíme-li o smrti,

sníme“). Bohatý vnitřní svět hrdiny, jeho vznětlivá a vášnivá povaha a subtilní líčení duševních stavů byly natolik přesvědčivé, že román
vyvolal v Německu tzv. wertherovskou horečku a celou vlnu sebevražd. Zasáhl dokonce i do evropské módy - modrý firak, žlutá vesta,

holínky a klobouk. Kniha byla jazyku dokonce pronikla i do Asie.

Zajímavostí je, že tragický závěr knihy přiměl jiného autora, aby napsal parodické dílo Radosti mladého Werthera: V této

parafrázi přítel postoupí Lottu Wertherovi a vše šťastně končí svatbou a narozením potomka. Sám Goethe napsal roku 1775 báseň, kde se
od románu distancuje.
Faust (1808 a 1832) - dvoudílná veršovaná tragédie (přes 12 000 veršů), jež je inspirovaná starou pověstí o učeném doktoru Faustovi,
který v touze po poznání prodal svou duši ďáblu, a tak propadl věčnému zatracení.

Hlavním aktérem dramatu je doktor Faust, jenž se má stát dle dohody mezi Stvořitelem a Mefistofelem tím, na kterém bude prokázána
hodnota či bezcennost člověka. Faust, jenž neustále touží po novém poznání, přijímá Mefistofelovy služby, které mají vést k jeho konečnému
uspokojení. Pokud se toto Mefistofelovi podaří, propadne Faustova duše. Faustovi je navráceno mládí a je lákán různými svody světa. Do cesty
mu Mefistofeles pošle krásnou dívku Markétu, do níž se Faust zamiluje. Markéta však zaviní nejen smrt své matky, ale rovněž svého bratra,
kterého Faust v souboji zabíjí. Zoufalá Markéta nakonec utopí dítě, jež má s Faustem, a v žaláři čeká na popravu.
Ve druhém díle odvádí Mefistofeles Fausta na císařský dvůr, kde Faust získává císařovu náklonnost (vynálezem papírových peněz
zachrání říši před úpadkem). Spolu s Mefistofelem se potom Faust vydává v letu časem do mytologického Řecka, kde právě probíhá klasická
Valpuržina noc. Zde uzavře Faust sňatek s krásnou Helenou, jež si vyprosí z podsvětí, aby byl nakonec (po smrti Heleny i jejich syna) opět
navrácen ke dvoru. Zde si za odměnu vyžádá do císaře bažinatou krajinu u moře, aby ji vyrval živlům a zúrodnil. Jako vládce přímořské krajiny,
již zestárlý a osleplý, sice Faust dochází uspokojení, jež našel v smysluplné práci, ale od propadnutí duše peklu ho zachraňuje právě onen
ušlechtilý záměr pomáhat lidem.

Tragédie Faust je hluboce filozofické dílo, jehož hlavní hrdina je neustále zmítán v trvalé nespokojenosti a neuhasitelné touze po

naplnění smyslu existence. Jeho pouť životem je symbolická, je to podobenství o bloudění člověka . To, že Faust poznává různá tajemství
lidského života, všechny jeho prožitky citů a smyslů, požitek j člověka T krásy, ale také tvorby, balancování mezi dobrem a zlem, to vše
jsou jen pouhé epizody a etapy během cesty za novým poznáním. ty za novým.
Poznámka -již roku 1775 dokončil Goethe první podobu Fausta (Urfaust), ale ta byla známa až od nalezení opisu o více než sto let později.
Do češtiny přeložil poprvé Fausta J. J. Kolár (nezaměňovat s Kollárem).

další Goethova díla:
Trilogie vášně - vrcholné dílo Goethovy lyriky, soubor tří milostných básní, které byly inspirované láskou 741etého další Goethova díla
umělce k 17Ieté dívce Ulrice von Levetzow. Zklamání z tohoto vztahu vyvolalo u Goetha vnitřní krizi. Mimochodem - toto dílo vznikalo
během léčení v Mariánských Lázních, odtud byla i jeho mladičká láska.
Ifigenie na Tauridě - tragédie s námětem z antických mýtů. Goethe považoval za nejlepší výchovný prostředek umění jako takové - dle
umělce bylo totiž nejprve třeba zkultivovat měšťanskou vrstvu obyvatelstva, aby mohla později zaujmout ve společnosti místo, které jí
náleží. A protože za vrchol umění považoval Goethe umění antického Řecka, je jeho tragédie situována právě tam.
báseň Prométheus, výchovný román Viléma Meistera léta učednická, tragédie Torquato Tasso

Friedrich SCHILLER [fridrich šiler] (1759 - 1805) - německý básník a dramatik, filozof, autor knih o historii, povoláním plukovní lékař.
Byl velkým přítelem Goetha, díky němuž získal místo profesora dějin na univerzitě v Jeně. Celým svým dílem vyjadřuje Schiller touhu po
svobodném, čistém životě, bojuje proti bezpráví a nemorálnosti. Právě osobní svoboda jedince a jeho konflikt s mocenskými vrstvami jsou
hlavními tématy jeho děl.
Loupežníci (1782) - drama, které Schillera okamžitě proslavilo po celé Evropě, jedno ze základních děl literárního hnutí Sturm und Drang.