Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
V humanitních vědách se dále můžeme setkat s celou řadou vědců, z nichž každý svým dílem přispěli k rozvoji české vědy -
například jezuita František PUBIČKA, autor desetidílných Chronologických dějin Čech či Karel Rafael UNGAR, vůbec největší
znalec problematiky knihovnictví té doby, zakladatel univerzitní knihovny v Praze.
obranu jazyka českého aneb křehký jazyk je nutno bránit Pojmem „obrany" označujeme studie, které se zabývají problematikou českého jazyka, jeho vývojem a významem v dějinách a
současné připomínají obyvatelům českých zemí, že je třeba jazyku věnovat náležitou pozornost. Všechny tyto spisy měly apologetický
(obranný) charakter. V tomto směru bylo vzorem dílo jezuity Bohuslava Balbína, jehož spis z období baroka vydal roku 1775 F. M. Pelcl.
Karel Ignác THÁM - Obrana jazyka českého (zde je za nepřítele češtiny označena česká šlechta)
další obrany sepsali například Jan Hrdlička nebo Jan Rulík.
Josef DOBROVSKÝ (1753 - 1829) - když napíšeme, že Dobrovský byl jazykovědcem, historikem, etnografem, archeologem,
numismatikem, kritikem, zakladatelem slavistiky a vychovatelem, je to první předpoklad, aby se takovýto učenec stal pro studenta
nedůvěryhodnou osobou, jednou z „nezajímavých položek", které zatěžují mysl mladého člověka. A přitom kdybychom sestavili
pomyslnou hierarchii vědců národního obrození dle jejich geniality, zcela jistě a neotřesitelně by na tom nejvýnosnějším místě byl právě
Josef Dobrovský.
Jen a jen díky němu a jeho vědeckému dílu byl pozastaven proces úpadku českého jazyka, byly vytvořeny základy moderní
jazykovědy a historiografie a svými nekompromisně kritickými soudy, jež byly vždy pečlivě vědecky podloženy, začal Dobrovský bořit
falešné legendy a lži (například jako vůbec první označil Zelenohorský rukopis za podvrh, uváděl na pravou míru stáří mnohých písemných
památek či vyvracel různé historické omyly). Dobrovský byl totiž typem vědce, jenž nade vše preferoval spolehlivé důkazy a měl schopnost
pronikavé, odvážné analýzy. Přičteme-li k tomu jeho fenomenální paměť, jazykové nadání (uměl asi 12 jazyků) a obdivuhodnou
pracovitost, není divu, že pro všechny byl Dobrovský rozhodující autoritou a vůdcem první české obrozenecké generace.
Náš největší osvícenský vědec se narodil v Uhrách, svá dětská léta prožil v německém prostředí Horšovského Týna, česky se
naučil až na gymnaziálních studiích v tehdejším Německém Brodě a v Klatovech. Poté studoval na filosofii v Praze, o rok později vstoupil
na teologickou fakultu, kterou s malým intermezzem v jezuitském řádu roku 1776 dokončil. Ještě téhož roku přijal Dobrovský místo
vychovatele a učitele matematiky a filozofie v rodině hraběte Františka Antonína Nostice, jenž byl za vlády Josefa II. nejvyšším purkrabím
v Čechách (kromě Dobrovského zastával u Nosticových synů funkci vychovatele a učitele například František Martin Pelcl). V pražském
Nosticově paláci na Malé Straně se scházela intelektuální elita té doby. Mohli bychom zde potkat již zmíněného Pelcla, ale také historika
Gelasia Dobnera nebo zakladatele Učené společnosti rytíře Ignáce Borna.