Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

Moliére ve své tvorbě vycházel z tradice lidového divadla i z odkazu antických komedií, stejně tak ale i z italské komedie dell'arte

(zejména ve smyslu improvizace). Zápletky v jeho hrách však byly svým obsahem velice aktuální - Moliére předváděl na jevišti lidské
chyby, negativní vlastnosti hloupostí počínaje a přetvářkou a pokrytectvím konče utahoval si ze šlechtických vrstev, z finančních vztahů
či lakoty, úlisnosti nebo náboženského pokrytectví. Všechny tyto lidské chyby byly konfrontovány se zdravým rozumem a přirozenou
lidskou morálkou. Moliérovy postavy byly natolik živé a natolik odpovídaly realitě francouzské společnosti, že nebylo divu, že si autor
vysloužil negativní reakce dvorských kruhů, církev ho dokonce proklela. Moliérem vytvořené postavy mají nadčasovou platnost a některé
z nich se staly natolik výraznými typy, že i dnes si mnohé charaktery spojujeme automaticky s jejich jmény (vždyť kdo by si nevzpomněl
U každého lakomce na Harpagona). Humor se pro Moliéra stal velice útočnou a navíc účinnou zbraní jak odsuzovat předsudky a zkaženou
morálku společnosti. Paradoxní je, že Moliére upadl do bezvědomí při závěrečné scéně své hry Zdravý nemocný a krátce nato zemřel.
dramatické dílo
Tartuffe neboli Podvodník (1664-1669) - tato hra, ačkoliv končí dobře díky náhodnému rozuzlení, a tím si udržuje svůj' veselý ráz, je ve
skutečnosti téměř realistickým příběhem úlisného a pokryteckého člověka.

Tartuffe, právě ten je nositelem těchto podlých vlastností, si natolik získává bezmeznou důvěru měšťana Orgona, že ho dokáže ovládat
a k tomu získává i jeho majetek. Orgon je tedy zcela v moci Tartuffa. Ten ve svém důsledku získává moc i nad Orgonovou rodinou a manipuluje
s jejich osudy. Nejen že usiluje o Orgonovu ženu, ale má si vzít i jeho dceru. Marně se snaží členové rodiny, kteří si uchovali zdravý rozum,
Orgona varovat. Teprve poté, co Orgon potají vyslechne Tartuffovy milostné návrhy jeho ženě, odhaluje skutečnou povahu pokrytce. Avšak v
té době vlastní Tartuffe nejen jeho majetek, ale i různé kompromitující materiály. Jedině zásah krále zabraňuje zničení celé Orgonovy rodiny -
je navrácen nejen majetek, ale i čest.

Tato satirická hra, jež je obrazem zhoubných společenských praktik a je varováním před zneužíváním moci, měla celkem pohnuté

osudy - protože postava Tartuffa byla ve hře špiclem Sv. kabaly (Společnosti nejsvětější svátosti), bylo drama i přes přízeň krále zakázáno.
Lakomec (1669) - jedná se jednoznačně o nejproslulejší Moliérovu hru (byla inspirována Plautovým Zlatým hrncem) a dodnes má trvalé
místo v repertoárech světových divadel.

Hlavním „hrdinou" je lichvář Harpagon [arpagon], jenž, přestože je velice bohatý, krutě omezuje nejen své služebnictvo, ale také
vlastní děti. Ačkoliv je již stár, chce se oženit s mladičkou dívkou Marianou, a to i přesto, že ví, že ji miluje jeho syn Kleantes. Svou dceru chce
zase bez jakéhokoliv věna provdat za stárnoucího boháče Anselma. Aby Kleantes získal svou milou, zcizí otci 30 000 zlatých dukátů (za touto
intrikou vězí Kleontův sluha Čipera) a výměnou za ně se Harpagon vzdává nároků na Marianu. Když se nakonec ukáže, že obě lásky
Harpagonových dětí jsou zároveň dětmi bohatého Anselma, nenamítá proti svatbě nic ani Harpagon.