Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
další díla - Lhář, Horatius aj.
Jean RACINE [žan rasin] (1639 - 1699) - zatímco Corneille je spojován s tragédií hrdinskou, tak Racine byl tvůrcem tragédie
psychologické, v níž se střetává cit s egoistickými vášněmi (v tomto směru je nejvýstižnější citace jednoho z tehdejších francouzských
prozaiků: „Corneille popisuje osoby takové, jaké by měly být, Racine takové, jaké jsou."). I dnes je Racinova dramatická tvorba považována
za jeden z vrcholů klasicistní tragédie. Sice zpracovával v duchu své doby antické náměty, ale prostřednictvím starověkých postav
předkládal psychické pochody jeho současníků z dvorského prostředí. V milostně laděných příbězích bylo zobrazováno zhoubné působení
živočišné vášně, která zákonitě ničí nejen ty, když jí podlehnou, ale (stejně jako v antické tragédii) i všechny lidi jim blízké.
Faidra (1677) - téměř vzorové klasicistní drama, nejslavnější dílo autora. Ve své době u diváků propadlo, u církevních kruhů vyvolalo
pohoršení. Tématem této tragédie je erotická vášeň Faidry, druhé manželky krále Thésea, k nevlastnímu synovi Hippolytovi. Ten však její
city neopětuje, a když navíc Faidra zjistí, že Hippolyt miluje mladičkou Aricii, zmítána žárlivostí a rozbolestněna svou marnou snahou,
křivě před Théseem obviní Hippolyta ze zapovězené lásky k ní samé. Théseus uvěří této lži a na svého syna svolává pomstu bohů - syn
umírá. Faidru však sžírá svědomí a nakonec svému manželovi prozrazuje své provinění. Svůj život končí sebevraždou.
Tématem této tragédie je erotická vášeň Faidry, druhé manželky krále Thésea, k nevlastnímu synovi Hippolytovi. Ten však její city
neopětuje, a když navíc Faidra zjistí, že Hippolyt miluje mladičkou Aricii, zmítána žárlivostí a rozbolestněna svou marnou snahou, křivě před
Théseem obviní Hippolyta ze zapovězené lásky k ní samé. Théseus uvěří této lži a na svého syna svolává pomstu bohů - syn umírá. Faidru však
sžírá svědomí, a nakonec svému manželovi prozrazuje své provinění. Svůj život končí sebevraždou
další díla - Britannicus, Berenika, Ifigénie v Aulidě aj.
literatura nízká
Je celkem pochopitelné, že díky přísným a respektovaným pravidlům v klasicistním dramatu byly životní realitě daleko bližší
žánry tzv. nižší literatury.
MOLIÉRE [molijér] (1622 - 1673) - vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin - byl jednoznačně nejúspěšnějším evropským veseloherním
autorem. Svou přezdívku si zvolil proto, aby svým rodičům (otec byl zámožným měšťanem) nedělal hanbu (vždyť herectvím, které tolik
miloval, bylo v tehdejší společnosti opovrhováno). Přes 13 let působil různých kočovných společností nejen jako řadový herec, ale rovněž
jako spisovatel frašek a komedií, a dokonce ,režisér. Později byl přijat do královských služeb a stal se ředitelem královského divadla v
Paříži.