Dějiny literatury od starověku do 19. století PS.docx

„Vševěda“

aneb Komenského myšlenka pansofie

Nejprve si vysvětlíme pojem pansofie - je to
myšlenka existence jakési univerzální vědy, která
by obsáhla všechno možné lidské vědění své
doby. Komenský se touto myšlenkou intenzivně
zabýval a spojoval ji, a to je velice důležité, se
svou teorií „obecné nápravy věcí lidských" (proto
mají i Komenského jazykové učebnice charakter
encyklopedií). Domníval se totiž, že rozpory mezi
lidmi lze odstranit pravdivým poznáváním a že
pansofie je schopna převychovat celé lidské
pokolení. Pansofie by dle Komenského měla
zajistit společnou výchovu lidí, a to dle týchž
názorů a zásad. Tak by bylo docíleno jednoty ve
vědění, ale například i ve víře. A protože hlavními
příčinami válek jsou zejména rozpory ve víře,
přispěla by pansofie k věčnému klidu mezi
národy. Pansofie tedy není pro Komenského
pouhou encyklopedickou záležitostí, ale filozofií,
jež je základem jeho pedagogiky. O tom, jak
takovou pansofii vybudovat, sepsal Komenský
řadu přípravných spisů. Přesnější program pak
byl formulován v latinsky psané práci Předchůdce
vševědy (vydáno v Oxfordu 1637). Komenského
názory vzbudily obrovskou pozornost - například
filozof René Descartes kritizoval Komenského za
to, že ve své vševědě podrobuje vědu teologii.
Tento racionalista si byl vědom, že věda a
fyzikální skutečnosti musí být zákonitě v rozporu
s náboženskými „pravdami" -dokonce se s
Komenským osobně sešel, ale výsledkem
disputace bylo jen utvrzení se obou ve svých
postojích.

Kniha je vlastně systematičtějším a podrobnějším zpracováním tématu, který byl již nastíněn v předchozích spisech o pansofii, kromě jiného
například ve vševědném spisu Cesta světla. V něm je formulována Komenského představa o nápravě konfliktního světa. Ta měla být uskutečněna
čtyřmi základními prostředky - existencí univerzálních knih (samozřejmě vševědných), univerzálních škol přístupných všem, univerzálního jazyka
a zřízením jakéhosi sboru moudrých se sídlem v Londýně, který by pečoval o reformu vzdělání a o nápravu lidské společnosti. Komenský zároveň
vyzývá všechny k jednání o metodách a prostředcích, které by ve svém důsledku měly nastolit definitivní mír. Příznačné je, že Komenský si
představuje svět řízený podle přísného řádu. Kromě toho je druhým charakteristickým rysem spisu neustálý zřetel k bibli a chiliastická víra (před
koncern světa, který se blíží, nastane všeobecná náprava včel, která bude dílem Kristovým). Ve starších odborných publikacích nebyla o tomto
spisu ani zmínka - kniha byla objevena náhodou až roku 1935 v archivu sirotčinec v německém Halle.
Kancionál – soubor žalmů a duchovních písni, celkem přes 130 písni od Komenského (díla původní i překlady).

Komenský v zajetí proroctví
Jestliže F.X. Šalka napsal, že „ … jediné barokem mohl být vysloven tvořivý svár duše Komenského, v němž na sebe silně narážela
mystika a racionalismus“ tak nejvýstižněji formuloval také jeden z paradoxů v životě Komenského. Na jedné straně překročil Komenský svou
dobu hloubkou myšlení, prozíravostí i renesančním spektrem svých zájmů, na straně druhé si svou ojedinělou autoritu podkopával neochvějnou
vírou v různá proroctví. V tomto smíru zasáhly Komenského zejména tři osoby - Kryštof Kotter, jehož proroctví Komenský přeložil do češtiny
a postaral se o jejich vydání u nás, dále Kristina Poniatowska, jež při záchvatech upadala do bezvědomí a pak zpětně popisovala svá vidění
(Komenský ji v divého věku přijal rodiny jako schovanku) a zejména Mikuláš Drabík, Komenského spolužák z dětství. Ten zasáhl
Komenského téměř osudově - tomuto bratrskému kazateli, jenž emigroval po Bílé hoře na Slovensko, totiž učenec slepě věřil, chránil jej a
podporoval. Jeho proroctví všude šířil, vykládal, a dokonce se pro ně snažil, ve své korespondenci získat vlivné osobnosti Evropy (například
Ludvíka XlV.). A přitom Drabík vedl zpustly život, navíc byl opilec a svá proroctví (v nichž například vybízel evropská vladaře k boji proti
Habsburkům) opíral o své halucinační stavy během ranních kocovin. Drabík byl nakonec v Bratislavě popraven jako velezrádce. Ke stáří byl
Komenský Drabíkem natolik zmanipulován, že sám propadal do iracionálních vidin a sám prorokoval návrat Krista roku 1673. Proroctví všech
osob vydal Komenský v knize Světlo z temnot.