Ekologické zemědělství

Posláním a základním cílem IFOAM je řízení, sjednocování a účast na všestranném rozvoji ekologického zemědělství. Z hlediska řízení IFOAM usiluje o co největší rozšíření členské základny. Tvořit by ji mělo široké spektrum subjektů, tj. od zemědělských organizací až po mezinárodní certifikační agentury, které by přispívaly ke spolehlivosti a dlouhověkosti EZ jako prostředku udržitelného technologického, ekologického a sociálního rozvoje. V rámci cíle sjednocování IFOAM poskytuje základnu investorům k realizaci rozličných záměrů, pořádá mezinárodní konference aj. společná fóra, čímž ulehčuje pokračujícímu a perspektivnímu společnému dialogu o postavení a budoucím rozvoji EZ. K rozvoji ekologickému zemědělství nemalou měrou přispívá také činnost v rámci specifických projektů, které pomáhají přechodu na ekologický způsob hospodaření, zvláště v rozvojových zemích. IFOAM také reprezentuje ekologické zemědělství na poli OSN a v jiných mezivládních mezinárodních organizací.

Pro zajištění výše zmíněného poslání si IFOAM vytyčila pět konkrétních cílů:

• vytváří celosvětovou základnu pro ekologické zemědělství,

• formuluje, rozvíjí a chrání zásady ekologického hospodaření,

• zasazuje se a zjednodušuje přechod na ekologický způsob hospodaření,

• představuje efektivně řízenou organizace s dostačujícími zdroji.

V průběhu svého vývoje se IFOAM podařilo rozvést aktivní diskuzi v oblasti ekologického zemědělství, zlepšila organizační strukturu, politiku a standardy, upoutala zájem dalších dobrovolných iniciativ, zaměřila se na rozvoj všech stránek ekologického zemědělství, vytvořila standardy, které se staly základem četných národních zákonů či směrnic svazů sdružujících ekozemědělce a podařilo se jí dokázat, že ekologické hospodaření má své opodstatnění jak z hlediska vědy, tak ze stránky ekonomické.

1. Ekologické zemědělství v praxi

1. První kroky k ekologickému hospodaření

Zákon o EZ definuje ekologického podnikatele jako osobu, která je evidována podle zvláštního právního předpisu a registrována podle tohoto zákona, a hospodaří na ekofarmě. Oním zvláštním právním předpisem je zákon o zemědělství52. Pojem ekologického podnikatele je pak užším pojmem ve vztahu k pojmu osobou podnikající v ekologickém zemědělství, kam také spadají další kategorie osob - výrobce biopotravin, osoba uvádějící biopotraviny nebo bioprodukty do oběhu, výrobce nebo dodavatel ekologických krmiv nebo dodavatel ekologického rozmnožovacího materiálu.

Prvním krokem je tedy pro zemědělce, který napříště hodlá hospodařit v systému EZ, splnit povinnost stanovenou zákonem o EZ, a to podat žádost o registraci pro ekologické zemědělství na ekofarmě podle § 6 an. zákona o EZ.

Dle původního znění zákona o EZ bylo možné žádost podat ve čtyřech různých variantách. Žadatel, který chtěl v ekologickém zemědělství na ekofarmě provozovat pouze pěstování rostlin ( rostlinnou výrobu) a součástí ekofarmy neměl být žádný chov hospodářských zvířat, podával žádost pro pěstování rostlin. Pro pěstování rostlin a chov hospodářských zvířat podával žádost ten, který měl zájem vytvořit klasickou uzavřenou ekofarmu. K podání žádosti pro chov hospodářských zvířat samostatně bylo však nutné, aby mu předcházela žádost pro pěstování rostlin a rozhodnutí o ní nabylo právní moci. Byla totiž dána podmínka ukončeného přechodného období na pozemcích ekofarmy, minimálně pro pastviny nebo na výbězích určených pro chov těchto zvířat. Žádost podával i včelař, i když nebyl podnikatelem a nehospodařil na ekofarmě. Výrobci biopotravin a osoby uvádějící bioprodukty a biopotraviny do oběhu nemusely tuto žádost podávat, stačilo pouhé ohlášení o zahájení výroby či uvádění do oběhu.