Ekologické zemědělství

1. Výnosy

Ekonomická výkonnost farmy je hodnocena na základě srovnání výše vynaložených nákladů s dosaženými výnosy. Výnosy představují peněžně vyjádřený ekvivalent poskytnutých výkonů, bez ohledu na to, zda došlo k jejich inkasu. Tím se liší od peněžních příjmů. Hlavní výnosovou položkou jsou tržby. Do výnosů se zahrnují i případné dotace poskytované na podporu EZ i další příjmy, např. z pronájmu budov, úroků bankovních vkladů, atd.

Srovnávání výnosů konvenčního a ekologického hospodaření bývá obtížné už jenom z toho důvodu, že oba systémy jsou založeny na jiných zásadách a neusilují o stejné cíle. Problém je také v tom, že rozdíly ve výnosech existují i mezi jednotlivými ekologickými podniky. Determinujícím faktory výnosu jsou zvláště kvalita půdy, klimatické podmínky a osevní postup. Tyto jsou společné pro oba typy hospodaření, ale pro ekologické hospodaření má větší význam druhy plodin užité v osevním postupu, typy plemen v živočišné produkci, počty zvířat na hektar a doba, po kterou se již na farmě ekologicky hospodaří.

Obecně lze říci, že v průměru dochází po přechodu podniku na EZ k poklesu výnosů až o 40%, po získání zkušeností se však stabilizují na úrovni průměrně o 10 – 20% nižší ve srovnání s konvenčními postupy.

U rostlinné produkce lze na základě výzkumů v zahraničí obecně tvrdit, že hektarový výnos je zhruba o 10 – 20% nižší u ekologicky hospodařících farem. Např. úroveň výnosu u obilnin se pohybuje v relativně malém rozpětí 60 – 70% výnosu konvenčního, u brambor je větší variabilita – 40 – 120% konvenčního výnosu. U produkce zeleniny je výnos stejný nebo dokonce vyšší než v konvenčním zemědělství. Důvodem tu však může být vyšší cenová prémie, která zemědělce motivuje k větší péči a práci. V ČR se snížení výnosu pohybuje např. u luk a pastvin mezi 6 – 12% a v případě pícnin okolo 22%.

U chovu hospodářských zvířat lze říci, že vliv přechodu na EZ je nižší než u pěstování rostlin. Přírůstky i produkce mléka je sice o něco nižší než v konvenčním zemědělství, ale to je způsobeno spíše rozdílností krmné dávky a chov odlišných plemen zvířat. Produkce mléka činí zhruba 80 – 105% výsledků konvenčních podniků. Při přepočtu na hektar je pokles výnosů vyšší, až 70 – 80%, ale toho je příčinou menší hustota zvířat na plochu travních porostů. Denní přírůstky jsou dle výzkumů srovnatelné s konvenčním zemědělství, ale opět nižší při přepočtu na hektar. V ČR se pokles dojivosti pohybuje u EZ 70 – 80% konvenční produkce a u přírůstků při výkrmu skotu dochází k poklesu okolo 5% oproti přírůstkům dosahován v konvenčním zemědělství.

1. Ceny a cenová prémie

Cena je významným faktorem, která ovlivňuje konečnou výši tržeb. Pokud by se měla stanovit jednotná tzv. farmářská cena ( cena zemědělských výrobců), nebylo by to jednoduché, neboť ceny bioprodukce se liší podle zvoleného distribučního kanálu – cena při přímém prodeji z farmy může být až 2krát vyšší než při prodeji velkoodběrateli. Počet distribučních kanálů pro bioprodukty je v EZ navíc vyšší než u konvenční produkce. Ceny podobných bioproduktů se odlišují i mezi jednotlivými ekofarmami, neboť jsou zde rozdíly v přístupu k distribučním kanálům. V potaz je nutné vzít např. i možný vzrůst nákladů, který při přímém prodeji z farmy souvisí se zpracováním, balením, vyššími požadavky na práci, atd. Důležitost distribučního kanálu na konečnou výši tržeb je měřena jednak realizovanou cenou za produkt a množstvím, které je prostřednictvím daného kanálu prodáno. V podmínkách ČR se prostřednictvím přímého prodeje prodává většinou ovoce, zelenina a brambory, mléko a mléčné výrobky, vepřové maso, atd. Činnost velkoodběratelů se využívá spíše u obilnin.