Ekologické zemědělství

Předpokládá se snížení variabilních nákladů, a to v důsledku omezení externích vstupů jako hnojiv, postřiků, koncentrátů a krmiv. Na druhou stranu EZ vykazuje vyšší spotřebu ekologických vstupů ( osiv a krmiv). Stoupají také náklady na kultivaci půdy, jelikož bývá v porovnání s konvenčním zemědělstvím prováděna častěji. Díky lepšímu zdravotními stavu zvířat se předpokládá snižování nákladů na veterinární a zdravotní péči.

Co se týče fixních nákladů, u nich dochází spíše k jejich růstu. Vyšší potřeba práce a pracovních sil v EZ s sebou přináší vyšší mzdové náklady, zvláště u farem hospodařící na orné půdě. U odpisů strojů a budov je posun možný v obou směrech. Stroje na hnojení a postřiky se sice využívají méně, nutné jsou však zařízení na kultivaci. Odpisy se mohou zvýšit i v souvislosti s nutnou rekonstrukcí stájí, atd.

Obecně lze shrnout, že celkové náklady na hektar zemědělské půdy jsou v EZ nižší než u srovnatelných konvenčních farem. Úspora nákladů se pohybuje v průměru mezi 10 – 25%. Nižší hodnoty jsou u variabilních nákladů ( úspora představuje 30 – 40%), naopak u fixních nákladů jsou u EZ většinou vyšší. Rozsah zvýšení se však liší jak u jednotlivých farem, tak i zemí.55

1. Ekonomika zemědělského podniku

K tomu, aby byla ekofarma životaschopná, musí vytvářet zisk. To znamená, že výnosy by měly pokrýt všechny vynaložené náklady. Výnosy by tedy měly být přinejmenším rovny výrobním nákladům, včetně nákladů oportunitních – nákladů ušlé příležitosti. Ekofarma by totiž měla mít minimálně stejný příjem z vlastních výrobních faktorů, tzn. půdy, kapitálu a práce, jako kdyby je využila např. v konvečním systému.

Mezi hlavní faktory, které ovlivňují ekonomickou výnosnost podniku, je hektarový výnos, realizační cena a výše nákladů. Dlouhodobým cílem podniku by mělo být dosahování kladného hospodářského výsledku, tedy převaha výnosů nad náklady. Ze zisku je nutné uhradit výdaje na živobytí zemědělce a nutnou tvorbu vlastního kapitálu jako rezervy pro horší časy, anebo např. pořízení mechanizace.

Na výkonnosti farmy působí i další faktory – vlastní výrobní faktory, zvláště pak půda a práce. Z hlediska půdy ekonomiku podniku ovlivňuje např. velikost farmy, možnost zvětšení rozlohy, kvalita půdy, klimatické podmínky a lokalita farmy. Ekologicky hospodařící farmy jsou povětšinou větší než konvenční a nacházejí se v oblastech s horší bonitou půdy ( v LFA oblastech), jelikož převažuje počet zemědělských podniků s travními porosty v EZ. Potřeba práce je závislá na struktuře podniku a požadavcích na lidskou práci a také na stupních mechanizace. Bereme- li práci jako výrobní faktor, je potřeba práce v EZ o 10 – 20% větší než u srovnatelných konvenčních farem. V rámci ekologického hospodaření se totiž častěji vyskytují technologické operace, které jsou pracnější, např. mechanická likvidace plevelů u farem na orné půdě, je zde také větší podíl činností s vyšší pracností ( při pěstování zeleniny), zastoupení dalších hospodářských činností jako je zpracování přímo na farmě a vyšší požadavky na informace zvyšují taktéž pracovní zatížení nároky na ekofarmě. Potřeba práce je nejvíce patrná u farem hospodařících na orné půdě, zatímco u statků smíšených nebo s chovem skotu je podstatně menší.