Ekologické zemědělství

1. Obsah projektu konverze

Z projektu konverze by měla být patrná výchozí situace podniku, z které pak vychází konkrétní cíle, které podnik sleduje, struktura obhospodařovaných ploch, plánování osevního postupu, bilance krmiv a živočišná produkce, hospodářská situace podniku, pracovní požadavky, plán investic, marketingové plány a také způsob kontroly jednotlivých fází přechodu na ekologické zemědělství.

Vlastní projekt byl měl obsahovat průvodní zprávu, která předkládá informace o žadateli, pozemcích, hospodářských budovách a zařízeních, analyzuje současný stav s rozborem vnitřních a vnějších podmínek na farmě a popisuje způsob zajištění ochrany EZ před negativními vlivy okolní zemědělské činnosti.

Dále by měl projekt zahrnovat projekt optimalizace využití krajiny na ekofarmě. EZ je totiž systémem, který si klade mj. za cíl vytvořit a chránit pestrou kulturní krajinu, druhově bohatou. Vzhledem k tomu, že v důsledku intenzivního hospodaření došlo v minulosti ke vzniku řady negativních změn v krajině, je třeba v rámci přípravy přechodu na EZ uvažovat o nápravě i těchto problémů. Výchozím materiálem by proto měly být zpracované projekty pozemkových úprav, které dávají první informace nejen o využití pozemků, ale řeší i protierozní ochranu a prvky územního systému ekologické stability na místní úrovni. Na většinu opatření v krajině, směřujících k ochraně životního prostředí je možné získat finanční prostředky z některých programů Ministerstva zemědělství či Ministerstva životního prostředí.

Projekt přechodu na EZ v rostlinné produkci je třetím bodem projektu konverze. Jako vstupní údaj pro tento plán jsou významné výsledky agrochemického zkoušení půd. Důraz se pak klade především na osevní postup, plán hnojení a ochranu rostlin. V těchto oblastech se i odehrávají hlavní změny při přechodu na EZ. Tím že se sníží nasazení prostředků ochrany rostlin, hnojiv i krmiv produkovaných mimo podnik, dojde k poklesu výnosové úrovně. Osevní postup má v EZ zásadní roli. Rozumí se jím účelné střídání plodin v prostoru a čase podle nároků pěstovaných plodin a záměrů produkce. Správně sestavený a dodržovaný osevní postup je základem pro zachování a zvyšování půdní úrodnosti, a tím i zajištění uspokojivých a stabilních výnosů. Proto je třeba zásady sestavování osevního postupu v každém případě respektovat ( např. zařazování jetelovin, luskovin a využívat zeleného hnojení). Základem správného hospodaření je co možná nejuzavřenější koloběh živin, minimalizace jejich ztrát a co nejmenší přísun zvenčí. Výživa rostlin spočívá tedy na statkových hnojivech a dalším organickém hnojení. Všechna hnojiva, která je možné v EZ používat jsou uvedena v Příloze II. Část A Nařízení. Ochrana rostlin před chorobami, škůdci a plevely se zajišťuje kombinací různých opatření ( např. mechanické kultivační postupy, vhodný osevní postup, ochrana přirozených nepřátel škůdců). Cílem ekologického zemědělství není absolutní redukce plevelů, chorob a škůdců, ale udržování jejich množství v míře, která ještě nezpůsobuje významné ekonomické ztráty. K regulaci je možné využít jen ty přípravky, které jsou vyjmenovány v Příloze II.Část B Nařízení. Přednost se dává biologické ochraně, avšak v praxi se ekozemědělci více soustředí na prevenci, tzn. nepřímé metody.