strakonicky_dudak

TOMÁŠ: Osvěť cestu její, vládce nad hvězdami, aby cíle dospěla. U 

popraviště! To je odlehlé místo vprostřed lesů, před sto lety 
prolévala se tam lidská krev – dejţ otec nebeský, aby tam 
dnes nepřišla nazmar ani krůpěj! (Odejde.) 

Proměna 

Mlžinatá krajina, která po prvním výstupu se promění v měsícem 

prozářené prostranství, podobné podivné zahradě. Jako by se na zlatých 

sloupech leskly barevné svítilny. 

VÝSTUP 8. 

Hejkalové, Švanda. 

HEJKADLO: Tady, Švando! (Volání se ozývá postupně z několika stran 

a odpovídá mu volání Švandovo.) 

ŠVANDA (vypotácí se na jeviště): Tady, tady jsem, kamaráde! Kde 

ses ztratil? – Nic! Jen úval, a nohy mne sotva nesou. Vocilko, 
cekretáři, ozvi se! (Zajde, za ním hejkadla, divoženky v podivných 

84 

maskách.) Tady, tady! 

VÝSTUP 9. 

Divuka a Mihulice v maskách, hejkadla a kozli v maškarním reji. Táhnou se 

za Švandou. 

DIVUKA: Poslali jste mu několik bludiček naproti? 
MIHULICE: I toť víš. Ale hejkadla nemohla nechat dovádění a 

vodila ho za nos. (Ozve se voláni sejčka.) Znamení! Teď jej uţ 
zavolej. 

DIVUKA: Však je čas. Hostům se stýská po muzice. – Dudáku, 

člověče, sem jen, sem! 

MIHULICE: Tady dostaneš svoje koření zlého srdce. 

VÝSTUP 10. 

Švandu přivádějí masky. 

MIHULICE: Hejsa, tu je muzika! 
ŠVANDA: Ale s dovolením, kam mne to vedete? Bude všeho dost 

na tom plese? 

DIVUKA: Hola, dudáku, ukaţ nám, co umíš. Budeme-li spokojeny, 

dostaneš tučnou vejsluţku. 

ŠVANDA: Já za sebe stojím. Jen aby to stálo za to, co mi tady 

nadělíte. 

MIHULICE: Nevidíš, jaká společnost tě pozvala? 
DIVUKA: Tobě se vţdycky líbilo velké panstvo. 
MIHULICE: Za dnešní noc vyhraješ ze svých dud víc zlata neţ sám 

uneseš. 

85 

DIVUKA: A nejhezčí z nás ti bude nalívat. Uţívej s námi! 
MIHULICE: Zlatou píseň! Teď uţ ji musíš hrát, ať chceš, či nechceš. 
ŠVANDA: Takovéhle společnosti jsem ještě nehrál. Inu, vzal to nešť 

– Kdybych tu měl aspoň tu zpropadenou Vocilku! Ale ve 
tmách se mi tady někde vytrousil – a tak – dokola!