strakonicky_dudak

78 

DOROTKA: Já nedychtila nikdy po zlatě. 
ŠVANDA: A jen abys věděla! Teprve teď já budu hejřit, teprve teď 

budu vyvádět, jen abych leţel brzo na prkně – a aţ mě 
ponesou na hřbitov, přijď se na mne ještě podívat a rozvesel 
se, zasměj se – (již skoro s pláčem) potom budeš mít vyhráno! 
(Odběhne.) 

DOROTKA (jako by chtěla za ním): Švan – (zastaví se). Děj se vůle 

Páně – já jinak nemohu; jestli se nepolepší sám od sebe – 
nikdo jiný ho nespasí. 

Mezitím se pomalu stmívá. Za scénou je slyšet divokou hudbu Švandových 

dud. 

VÝSTUP 5. 

Rosava. Dorotka. 

ROSAVA (venku): Dcero Trnkova! 
DOROTKA: Kdo jest? Kdo volá? 

Okno se otevře, a u něho stojí v lesku večerních červánků Rosava v černém 

rouchu. 

ROSAVA: Neznáš mě jiţ? 
DOROTKA: Svaté síly, jestli mě nemámí soumrak a podivný šat – 

tedy jsi – 

ROSAVA: Ta, která tě vedla světem za tvým milým. 
DOROTKA: Pojď dál! 
ROSAVA: Nesmím; ohniště je umeteno. 

79 

DOROTKA: Nebesa! 
ROSAVA: Nestrachuj se. 
DOROTKA: Ty jsi? – 
ROSAVA: Divá ţena – ano, z mateřské lásky k tvému milenci.  
DOROTKA: Ty – jeho matka? 
ROSAVA: Ó, neopouštěj ho a vyveď ho z nebezpečenství. Vidím, ţe 

ho dosud miluješ. 

DOROTKA: Co mu hrozí? 
ROSAVA: 

To nesmím vyjevit; 

dnešní noc jej buďto zabije – 

nebo pro nový svět oţije. 

Teď zapomeň na svůj ţal, 

na váš nerozumný svár, 

ach – já nesmím napomínat: 

jeho duši máš teď spasit, hlídat! – 

DOROTKA: Ale jak? A kde ho naleznu? 
ROSAVA: O půlnoci na popravišti! (Zmizí.) 
DOROTKA: Jeho matka! – A běda mně! Co jsem to slyšela? Co to 

znamená? (Hudba Švandových dud zní nejplněji.) Ó, Švando, 
Švando! Ne, mne neslyší. – Co mám počít? Panenko Maria, 
osvěť mne jiskrou své moudrosti! Mám jej hledat a varovat? 
– A kdyţ ho nenajdu? – Kdyţ neuposlechne? – Nebo – coţ 

80 

abych běţela k strýčkovi Tomášovi? Ten je zkušený, starý, 
bohabojný, a s neboţtíkem tatínkem mluvíval o věcech, které 
se prý dějí času nočního, ţe mi někdy srdce trnulo. Ach, ty 
hvězdo večerní, ty věrná přítelkyně lásky, pomoz!