strakonicky_dudak
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
VOCILKA: A tohle by teď scházelo, aby se mi zase pletla ta Dorotka
do řemesla. Já si dělal uţ královské plány. Ty dudy musím
mít! – jen kdybych mohl dudáka dostat někam stranou –
nikdo mě tu nezná – dal bych mu ťafku… a pan Vocilka by
najednou byl pánem nad všechny pány. Ţe je to taškářství?
Eh co, jen kdyţ se vyplatí. (Odejde.)
Proměna – Chudobná světnice
VÝSTUP 3.
Kordula mezi dětmi, všichni pletou nůše. Kalafuna s vakem na zádech.
Dorotka s ranečkem.
KALAFUNA (otevře dveře a zastaví se mezi nimi): Dobrého zdraví
vespolek!
DĚTI: Tatínek! Tatínek! (Běží k němu a věší se na něj.)
KORDULA: I ty zlopověstný! – (Najednou se od něho odvrátí a zabývá
se nůší.) A ne, a ne! A kdybych se měla zalknout!
KALAFUNA: Pozdrav vás ruka Páně, děti – pozdrav pánbůh, ty
moje kachničko. Co děláš? Frantíku? Poslouchali jste?
FRANTÍK: Poslouchali.
KALAFUNA: Tak. Medu jsem líznul – teď půjdeme kousat
puškvorec. (Blíží se k ženě.) No, pozdrav tě otec nebeský –
paní Kordulo!
KORDULA (na něj nedbá.)
KALAFUNA: Stará – já udělal hloupý kousek, ale vţdyť bude zas
73
všechno dobře – já ti to nynčko nahradím.
KORDULA (praští proutím a rozběhne se na Dorotku): Nu, pěkně se
vítáme, panenko! Uţ jsme se proběhli – co? Uţ nás bolí
nohy? Přišli jste si odpočinout? Zde není místa, panenko –
zde bydlí chudá, opuštěná, ale poctivá ţena. Zde není ani
kde sednout – hledejme si jinde hnízdečko. (Obrátí se zpět.)
KALAFUNA (mluvil zatím s dětmi): No, jakpak, Dorotko? Sedněte si,
sedněte. He, Frantíku, podej ţidličku – a odloţte, jako doma.
Aţ přijde moje stará, ona vám hned něco ustrojí.
KORDULA (se rozkřikne): I ty nestydatý! (Rozběhne se na něj, ale opět
se vrátí a sem tam šuká.)
KALAFUNA: Nu, jakpak to bude se mnou, děti? Nepomůţete mi
sundat ranec?
DĚTI (se na něj shrnou).
KALAFUNA: Počkejte – jen pozor!
KORDULA: Frantíku, sem pojď, slyšíš?
FRANTÍK: Hned, maminko, hned.
KORDULA: Honzíku, mám pro tebe jít?
HONZÍK: Já uţ jdu.
KALAFUNA: Pozor, je tam také něco pro vás – tak. A teď mi sem