strakonicky_dudak

69 

mašinami v prezónu – sotvaţe jsem uplách s malou 
truhličkou, kde mám ještě princeznu Alcestu, doktora 
Fausta, Don Šajna a několik čertů. – Ale coţ to mluvím pořád 
o sobě. Povězte mi raději vy, jak jste sem přišel, co zde děláte, 
jak se máte a jak to zde vydrţíte? 

ŠVANDA: Já? A copak mi zde schází? Neslyšel jsi ještě o 

strakonickém dudákovi? 

VOCILKA: Slyšel; ale nemohlo mně napadnout, ţe to je můj slavný 

koncertista. 

ŠVANDA: K čertu s koncertistou! Já jsem v tom světě ztratil dost a 

dost – ţe mně někdy uţ ani pít nechutná. 

VOCILKA: Ó, jen jsme měli zůstat déle pohromadě – to byste viděl. 
ŠVANDA: Moţná, ţe bys mi byl notně vytřel zrak. – V cizině jsem 

nebyl doma. Já nechal tedy svět být světem a vandroval jsem 
domů. Kdo mě potřebuje, však mě najde, mým dudám 
nevyrovná se ţádná muzika. 

VOCILKA: A tady chcete zůstat? 
ŠVANDA: Aţ do smrti. 
VOCILKA: To je škoda. 
ŠVANDA: Proč? 
VOCILKA: Já bych měl špekulaci. 
ŠVANDA: Ty? Uţ zas? 
VOCILKA: Abyste šel se mnou do kumpanie. Vy byste mohl peníze 

shánět a já rozhánět. Ale vy jste bezpochyby ţenat? 

ŠVANDA (vyskočí): Chceš abych ti dal jednu od ruky? Nevíš, 

darebo, ţe mi na tvé lhaní zavřeli Dorotku? 

VOCILKA: No, snad jí nedrţí aţ do dneška v klepetech? 

70 

ŠVANDA (smutně): Prý ji pustili, ale to ví bůh, kde bloudí a cestu 

nalézti nemůţe. 

VOCILKA: Snad abyste ji dal do novin nebo vybubnovat? 
ŠVANDA: A kdyţ si na to vzpomenu – tu cítím, ţe můj ţivot za nic 

nestojí, a ţe je nejlíp, kdyţ ho probiju; někdy bych si oči z 
hlavy vytrhal. He, hospodský, nalejte! (Sedne zase.) 

NALEJVÁČEK (odejde se džbánem.) 
VOCILKA: Tak vy jste odešel z té indiánské země docela sám? 
ŠVANDA (dá se do smíchu): I ba – skoro nevím, jak jsem vyvázl. Mně 

se zdá, ţe mi tam chtěli skrze tu plačtivou princeznu vystrojit 
šibeniční houpačku; ale v noci mě navštívil někdo tak krásný 
a dobrý, ţe to takový ničema jako ty nesmí ani slyšet – a já si 
pak hrál svou zamilovanou, a vězení se samo otevřelo a 
vojáci z dešperace, místo co by mě lapli, začali poslouchat, 
smát se a tancovat, a já jakoby nic skrze ně dál a dál, a neţli 
jsem si pomyslil, byl jsem za městem. (Vzdech.) Ale bez 
Dorotky!