strakonicky_dudak

ŠVANDA: Coţ nevidíš, Dorotko, ţe se mi zbláznil sekretář? 

57 

DOROTKA: Jen nic nemluv, já uţ vidím tvou faleš! Tak, 
Švando, mluv! Nestůj tady jako svědomím odsouzený, otevři 
ústa – potěš mě! 

VOCILKA (ke králi): Jen se podívejte na ty oči! To je její zlá hodina, a 

to nám někdy uteče. 

ŠVANDA: Dorotko, dej si vyloţit – kdeţ bych já – ale tady u dvora 

– 

DOROTKA: Pěkné umění, pěkná muzika, běhat za ţenskými. 

Kdybych tady nebyla – 

ŠVANDA: Tak ty tak? Uţ si mysli, co chceš, vyčítej mi, jak chceš, já 

uţ ani neceknu! Já mám taky svou hlavu; kdyţ nechceš 
rozumět tomu, jak to chodí ve velkém světě, čekej na mne 
doma! 

ALENOROS (volá): Odveďte ty lidi a zavolejte k nim našeho lékaře! 
DOROTKA: Švando! (Švanda se furiantsky obrátí zády.) 
VOCILKA: (drzí Švandu, potajmu): Tak je to dobře, ani se nehýbejte. 
DOROTKA: Jdeme – a domů! Na tuhle hodinu si vzpomeň, 

Švando! (Odvádějí ji, jiní se chopí Kalafuny.) 

KALAFUNA (křičí): Ani na mne nesahejte, vy Turci, já jsem 

primárius – kápo strakonické bandy. A domů! Ano, Švando, 
my jdeme domů! 

ALENOROS: O ty nešťastníky se neboj, můj lékař je ošetří a pak ať 

si jdou svou cestou. A já teď půjdu a řeknu své Zulice, ţe to, 
nač se oba těšíte, vaše oddavky, budou co nejdříve. (Odejde s 
průvodem.) 

ŠVANDA (stál tu jako strnulý): Umučená hodino, co jsem to udělal? 

Srdce mi pukne a vyletí skrz ţebra, ţe ho do smrti nenajdu! 
(Chce ven.) 

VOCILKA (chytne ho): Pomalu s tou flintou! Kam to míříte? Chcete 

58 

svému štěstí vystřelit oči? 

ŠVANDA (ožene se po něm): Jdi ode mne, ty pokušiteli! Já musím za 

Dorotkou. 

VOCILKA: Aţ někdy jindy! Teď dovolte, abych vám nalil trochu 

rozumu, kde ho nemáte sám. Za scénou řinkot zbraní. 

ŠVANDA: Co je to zas? 
VOCILKA: Snad tu mají někde brousek pro kuchyni – ale jen aby 

nám přitom nechtěli zavařit. 

ŠVANDA: To by mi ještě scházelo. 
VOCILKA: Inu, kdo se pustí do romantického ţivota umělců, ten si