strakonicky_dudak

KALAFUNA: I copak vás napadá. Tohle ţivobytí tady opustit? 
DOROTKA: To se vám nahradí – jen pojďte! 
KALAFUNA: No, kvůli vám, panno Dorotko. Ale to vám povídám, 

moje srdce zůstane tentokrát u toho boţího nadělení – he, he! 
Dorotko, buďte veselá – a kdyţ mám tak navlaţíno – pojďte 
sem, zaděláme si tu naši. (Dá čepici na stranu, vezme housle.) 

Dorotko Trnkova, 

milenko Švandova, 

jen nechvátej. 

Aţ vypiju a sním, 

pak půjdem za ním, 

půjdem za ním. 

50 

U dvora králova 

tam budem ţít, 

kdyby to věděla 

má ţena Kordula, 

tak bude klít. 

Já jsem ze Strakonic 

capo prim ex propris 

s kapsou prázdnou. 

Na zádech mám ranec 

a v ruce lívanec, 

sklenku plnou. 

Opička mě drţí 

za pačesy, 

v hlavě mi to skáče, 

nacpu si koláče 

plné šosy. 

51 

Na tom našem dvoře 

všecko to krákoře, 

i ten kohout. 

Nemohu na tebe, 

potěšení moje, 

zapomenout. 

A kdybych zapomněl, 

tak ne lehce, 

vţdycky mne pro tebe, 

potěšení moje, 

bolí srdce. 

Opona 

Proměna 

Skvostný šachový sál. V pozadí vyvýšený trůn pro princeznu a sedadla pro 

její komonstvo. 

52 

VÝSTUP 7. 

Zulika sedí na trůně, zastřena závojem. Po obou stranách paní a páni, 

všichni stojí jako zakleti do vznešené nudy. Komorníci jen mimicky ohlašují 

Švandu, jenž je teď v pěkném národním kroji a kozlíka jeden fábor, i 

Vocilku. Od komorníků předvede Švandu před princeznu šeptavý 

DVOŘAN: Jeho milost, sultán všech sultánů, posílá své milované 

dcerušce tohoto muzikanta, aby její vysoce urozený smutek 
umírnil. 

ŠVANDA (se na pokyn Vocilkův ukloní a začne hrát). Několik taktů 

uplyne, aniž si kdo hudby všimne. Ale pak začne dvořan po 
dvořanu přiznávati takt, kývat hlavou, přizvukovat a rozhoupávat 
se, až konečně vjede milostná polka všem do nohou a rozproudí bez 
ohledu na etiketu směšný mumraj. Tehdy odhodí závoj i Zulika a 
plna smíchu se rozběhne k Švandovi. 

ZULIKA: Krásný a milý pane hudebníku, Zulika ti děkuje, ţe jsi vlil