strakonicky_dudak

ještě bude přát, ţe dostanete princeznu! 

ŠVANDA: Proč to? 
VOCILKA: Kdyţ uděláte takové štěstí, řekne si, jistě na ni 

nezapomenete a obšťastníte také ji. To vám nebude pak 
záleţet na nějakém tom soudku dukátů – a nějakého kavalíra 
dostane také – moţná ţe se rozmyslím sám. 

VÝSTUP 8. 

Alenoros s otrokyněmi, které nesou na polštářích zlaté skříňky s dary. 

ALENOROS: Drahý cizince, děkuji ti vroucně, ţe jsi vlil paprsek 

radosti do srdce mého růţového lístku, mé dcerušky – a 
zatím ti podává láska otcovská na důkaz své vděčnosti tuto 
maličkost – (pokyne otrokyním, které s dary odejdou) – vezmou ti 
to hned domů. 

VOCILKA (si mne radostí ruce). 
ŠVANDA: Není toho přece jenom tuze mnoho, pane králi? 
VOCILKA (potají): I jen berte! Čím víc, tím líp! 
ALENOROS: Mimoto mi zjevila Zulička, ţe tě miluje a ty ţe ji chceš 

za manţelku. Já jsem jí uţ sice vyhledal statného ţenicha, ale 
ona v něm nejspíš nemá zalíbení, a tak já – (pláče) protoţe 

56 

chci jenom její štěstí – 

DOROTKA (za scénou): Pusťte mne, já s ním musím mluvit! 
ŠVANDA: Prachumučená hodino – tohle je Dorotka! 
VOCILKA: Ale teď se seberte! 
ALENOROS: Co to je? 

VÝSTUP 9. 

DOROTKA: (přiběhne): Ach, tady je! Švando, je to pravda, co se 

roznáší po celém městě? Ty si budeš brát princeznu? 

ALENOROS: Kdo je to dítě? 
VOCILKA: Nešťastná osoba, královská Milosti – Veličenstvo. My ji i 

s tímhle člověkem ţivíme z útrpnosti – ale musíme je drţet 
pod zámkem. 

ALENOROS: Proč to? 
VOCILKA: Mívají někdy nebezpečné nápady. 
DOROTKA: Švando! 
ŠVANDA (hrozivě): Vocilko, mlč! 
VOCILKA: Teď mlčte vy! Tahle někdy myslí, ţe je princezna z 

pohádky, a ráda by si namlouvala mého pána a tenhle 
hudlař myslí, ţe je druhý Paganini. 

KALAFUNA: Já hudlař – i ty ferino! 
DOROTKA: A ty to trpíš. Švando? Ty dovolíš, aby o mně tak 

mluvil? To mám za to, ţe jsem z lásky k tobě šla z domova – 
od čerstvého tatínkova hrobu? Teď věřím všemu. Ţádné 
dudy, za jinou, za princeznou jsi běţel!