strakonicky_dudak

VOCILKA: Svou vlastní ekvipáţí. Sluţebníček – těší mě – 
ŠVANDA (obejde hrozivě Vocilku, dlouho si jej měří): Hoši, vyvalchujte 

mi tenhle měch, já vám budu za to celou noc hrát zadarmo! 

CHASA: I proč ne – to se můţe stát. (Vstávají na Vocilku.) 
VOCILKA: Lidé, mějte rozum! (Couvá za stůl a chopí se své truhlice.) 

Zpátky, já tu mám nabité kanony a nerozumím ţertu! 

ŠVANDA: Anebo – nechte toho! On to naposledy přece nejlíp se 

mnou myslel – ačkoli se to neokázalo. 

VOCILKA: To je moudré slovo. Arciţe jsem to nejlíp myslil. Copak 

je princovství nějaká maličkost? Ţe to sklaplo, za to nemohu. 

NALEJVÁČEK (přinese džbánek). 
ŠVANDA (sedne ke stolu): Šsst! – Slyšeli jste? Princovství! Vy mi to 

nechcete nikdy věřit, kdyţ povídám, jaký jsem měl kříţ s 

68 

princeznami. Tenhle člověk je svědek. 

VOCILKA: Ano, já byl při tom. – Pane hospodský, ještě dţbáneček! 

(Sedne si k Švandovi.) 

ŠVANDA (se směje): Ale řekni mi, šibeničníku, jak jsi tenkráte 

vyváznul? 

VOCILKA: Oh, tuze dobře. Ti lidé byli ke mně samé komplimenty, 

chtěli mě pořád ještě zdrţovat – ale já, ţe kdyţ vám udělali 
takový škandál – a ztratil jsem se jako stín. 

ŠVANDA: A potom? 
VOCILKA: Potom jsem šel zpytovat cizí krajiny – aţ jsem konečně 

sehnal celou společnost veselých lidí. 

ŠVANDA: Samých cekretářů – ne? 
VOCILKA: Oh, prosím. Mezi těmi byli také princezny a princové. 

Však uvidíte, mám jich několik ještě támhle v truhlici. 

ŠVANDA: V truhlici? 
VOCILKA: Já měl jiţ v kolíbce hroznou lásku k svobodnému 

umění, a proto jsem si pořídil konečně celou bandu 
kunštýřů. 

ŠVANDA: Kunštýřů? 
VOCILKA: Komedii s pimprlaty. 
ŠVANDA: Ha, ha, ha! 
VOCILKA: To byste ani neřekl, jaká je to spekulace, kdyţ se vydaří; 

to je ta nejlepší divadelní direkce, protoţe se nestará o gáţe – 
a hercové nikdy nepokoušejí, nedělají pikle a úklady. Na 
počátku se mi také dařilo; ale poněvadţ nýnčko při tom 
kunštu jeden druhému na kobylce sedí: tedy se mi ţivnost 
také ztenčila, a stala se mi konečně malá mrzutost – na 
poslední hospodě jsem musil nechat celou společnost i s