Světové drama 2. poloviny 20. století

Vaněk: To si neříkám –

Sládek: Proč nepiješ?

Vaněk: Já piju –

Sládek: Byl jsi na svačině?

Vaněk: Ještě ne –

Sládek: Vykašli se na svačinu –

Vaněk: Já stejně nemám hlad –

Sládek: Snad jsem blbej, ale jsem férovej –

Vaněk: To jste –

Sládek: Chtěl jsem s tebou mluvit –

Vaněk: Já vím –

Sládek: Lidi jsou velký svině! Velký! Proč nepiješ?

Vaněk: Já piju –

Sládek: Byl jsi na svačině?

Kompozice, čas a prostor

- doba normalizace (realita v socialistickém Československu 70. let 20. století)

- jednoaktovka, divadelní hra o jednom jednání, odehrává se během jediného rozhovoru v kanceláři sládka v pivovaru (autobiografický prvek), nemá tradiční, klasickou výstavbu, celý dialog je rozdělen jen několika odchody Sládka na záchod

- Havlovy jednoaktovky (a tedy i Audience) nejsou založeny na ději, ale na dialogu, na principu opakování – jako u zaseknuté gramofonové desky, kterou není možné zastavit, spravit. Dramatičnost vzniká postupným houstnutím atmosféry, když se stále nabalují a opakují jednoduché, banální výpovědi - tyto repliky stále jasněji odhalují prázdnotu sebe samých, toho, v čem spočívají.

- v Audienci je silně uplatněn Havlův princip kruhovitosti (dojem nesmyslného bludného kruhu). Po chvilkovém opileckém spánku se Sládek na konci hry probouzí, znovu Vaňka vítá a stejně jako na počátku hry se ho ptá: „Tak co? Jak to jde?“ Hra se vrací na začátek a absurdní situace se rozbíhá znovu – připomíná absurdní drama E. Ionesca Plešatá zpěvačka.

Autobiografických rysů v díle je hned několik. Vaněk je autorovo alter ego (fiktivní postava nesoucí autorovy rysy). Stejně jako Havel je i Vaněk zakázaný autor divadelních her pracující z nouze pivovaru (ve hře nejmenovaném). I on je pronásledován StB a sledován osobami, které na něj podávají hlášení. Sládek charakterizuje Vaňka jako tichého, slušného člověka a podobně mluví o Havlovi jeho přátelé. I Havel studoval ekonomii (Vaněk v Audienci říká, že má 4 semestry ekonomie, takže by evidenci určitě pochopil). Do hry jsou zakomponováni i někteří Havlovi přátelé, například herečka Jiřina Bohdalová, kterou by sládek rád poznal osobně, a proto opakovaně a úpěnlivě žádá Vaňka, aby ji přivedl na návštěvu (je známo, že Jiřina Bohdalová se ubránila tlaku, a aby Havla nemusela napadnout v televizi, nechala si od kamarádky lékařky naříznout spodní ret, aby jí opuchla tvář). Dalším je spisovatel Pavel Kohout, který je ve hře sládkem překřtěn na Holuba. Před přátelstvím s Kohoutem sládek Vaňka varuje, neboť: „…ten Kohout vás přece, hergot, nezaměstná, když vás tu neudržím…“

Občan Havel přikuluje s podtitulem akční film o lásce k pivu (2009) je dokumentární snímek Jana a Adama Novákových nominovaný na Českého lva 2009. Pojednává o Havlově práci v trutnovském pivovaru a o jeho hře Audience, kterou napsal inspirován právě svou prací a lidmi, se kterými se během ní setkával. Ve filmu kromě Václava Havla vystupují také jeho známí z disentu (Pavel Landovský, Ivan Martin Jirous, John Bok, Vladimír Pistorius, Stanislav Milota, Jiří Gruntorád), herci Jan Hartl a Jiřina Bohdalová, Vlastimil Třešňák, Vladimír Merta, u kterého se Audience nahrávala, ale i tehdejší Havlovi spolupracovníci z pivovaru (Arnošt Šarkózy) a také příslušníci StB.