Světové drama 2. poloviny 20. století

O své hře, věnované památce Alfréda Radoka, Havel řekl, že byla sepsána hlavně pro pobavení přátel při soukromých čteních a neměl s ní vyšší ambice. Chtěl se podělit o své zkušenosti z práce dělníka v pivovaru, kterou musel v té době vykonávat. Po propuštění z Divadla Na zábradlí v roce 1974 byl totiž nezaměstnaný, a to bylo trestné. Dramatik Václav Havel tedy potřeboval razítko do občanky, aby ho Husákova StB nemohla obvinit z příživnictví. Jeho hry se nesměly od začátku normalizace uvádět a člověk bez prokazatelného zdroje příjmů riskoval vězení. Havel to nakonec vyřešil tím, že si našel zaměstnání jako pomocný dělník v trutnovském pivovaru. Bylo mu osmatřicet let a téměř rok tam ve sklepě válel sudy piva značky Krakonoš. Měl za to 1700 korun měsíčně, ovšem větší odměnou mu byly nové zkušenosti a jiný způsob psaní, na který tam přišel. Na základě těchto svých zkušeností napsal rychle (píše, že během dvou dnů) jednoaktovku Audience – svou první autobiografickou hru.

Václav Havel napsal Audienci pouze pro své přátelé k veřejnému čtení na Hrádečku. O to víc jej překvapil a potěšil její úspěch: „Těšilo mě to ovšem hlavně proto, že se zřejmě stalo to, co si myslím, že se u každého umění vlastně děje či má dít: totiž že dílo jaksi přesahuje svého autora, že je tak říkajíc „chytřejší než on“ – a že prostřednictvím autora… se prodírá na povrch a projevuje nějaká hlubší pravda o jeho době.“

Význam slova audience: slyšení, oficiální přijetí u vysoce postavené osobnosti. Zvláště důležité jsou audience, jež udílejí panovníci při různých příležitostech. Tyto jsou buď veřejné, nebo soukromé a konají se dle stanoveného ceremoniálu.

V názvu hry je slovo audience použito ironicky, satiricky (audience znamená přijetí u někoho významného → zde je ale vzdělaný člověk přijat nevzdělancem, člověkem, který zdaleka nedosahuje jeho morálních kvalit, je však paradoxně (i absurdně) jeho nadřízeným.

Charakteristika a interpretace:Poprvé se zde seznamujeme s postavou propuštěného a zakázaného dramatika Vaňka. Jméno Ferdinand mu přiřkl až německý překlad, avšak zůstalo mu. Není v hrách příliš aktivní, spíše umožňuje postavám kolem sebe, aby k němu, coby odpůrci režimu, zaujaly nějaké stanovisko – tím se ukazuje jejich charakter, strach nebo absence morálky… Vaněk pracuje jako pomocná síla v pivovaru a divák se s ním setkává v okamžiku, kdy absolvuje rozhovor se sládkem. Celá hra je dialogem mezi dramatikem a jeho nadřízeným. Absurdita a paradox je už v tom, že nadřízeným FerdinandaVaňka - světově uznávaného spisovatele a dramatika, vzdělaného člověka se znalostí jazyků, mravně nadřazeného, inteligentního a kultivovaného člověka - je hloupý, omezený, pokrytecký sládek. Vaněk v pivovaře „jen“ přikuluje, koulení je mu svěřeno jen v případě, když „tam není Šerkézy“. Jako vrchol jeho „kariéry“ v pivovaře je mu nabízeno místo ve skladu, ovšem za cenu přijetí podlých podmínek.