Teorie literatury - maturita

Metafora – výrazový prostředek, který v jediném pojmenování spojuje dva významy: 1. přímý význam slova pro obraz jevu (perly – klenoty), 2. na základě vnější podobnosti i přenesený význam slova (perly rosy = kapky rosy, kapka je podobná perle). Metafora může být vyjádřena různými způsoby – od nejjednoduššího způsobu přívlastkového (stříbrný vítr) až po složité větné a veršové konstrukce.

Personifikace (zosobnění) – prostředek, jímž se pojmenování vlastností nebo činů živých bytostí přenáší na předměty neživé. Je založena na metafoře. Např. „Špička věže svatovojtěšského kostela píchala zvědavě do modré oblohy.“ (Řezáč) „… ticho, do něhož mrkalo jen několik osvětlených okének, …“ (Rais)

Metonymie – vedle metafory druhým základním typem tropu. V metonymii se spojují opět dva významy v jednom pojmenování: 1. přímý význam (město = sídelní forma), 2. význam přenesený na zákl. věcné souvislosti mezi oběma jevy („A město čeká, úzkost ve zdech tvých.“ (Seifert), město = všichni obyvatelé města – čekají, plni úzkosti). Mohou být využity vztahy povahy časové, místní, příčinné apod. „Viděli jsme sůl, textil, lodi, vagóny, uhlí, kovy, sklo.“ (Pujmanová) – nemetonymické vyjádření téhož – „Navštívili jsme solné doly, středisko textilního průmyslu, loděnice, závody na stavbu vagónů, oblast uhelného a hutního průmyslu a konečně sklárny.“

Perifráze – opis, kterým se vystihuje určitý jev nebo děj pomocí typických znaků, např. „Nenadála jsem se, že se tak brzy u vás budou péci svatební koláče.“ (Martínek) – místo – „že budete tak brzy strojit svatbu.“

Eufemismus – znamená zjemnění. Zjemňuje výrazy, které pro nás znamenají drsné nebo nepříjemné představy. „Až bude růst nade mnou tráva.“ (Bezruč)

Oxymóron – zdánlivě nelogické spojení dvou slov (živá mrtvola). Jednoho z obou takto použitý slov užíváme ve významu posunutém nebo přeneseném. „Zbortěné harfy tón ztrhané strůny zvuk,

zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,

zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,

to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.“ (Mácha)

Ironie a sarkasmus (tj. zesílená ironie) – prostředky, v nichž je užito slova v opačném významu, něž v jakém se ho užívá obvykle „V tom je právě ta nádherná živelnost vůdcova hnutí, že nadšení pro svatou věc strhuje členy vlády do jedné křižácké výpravy s kasařem, penězokazem a pasákem a pochodují spolu do kroku. Potom, že nacismus není lidový!“ (Pujmanová)

5. Najdi v textu přechodníky, urči jejich druh. Rozvlajaše, sesypavši, oplákavši, vyplákavši – přechodníky minulé.

32. – Charakteristika epiky jako žánru

Epika – z řečtiny epos = slovo, řeč. Základem je děj, vyprávění o nějaké skutečnosti, postup syžetový. Může být veršovaná i prozaická. Dělí se na malou (příběh, bajka), střední (báje/mýty, pověsti, pohádky, povídky) a velké (epos, román).