VIII_KULTURA_rs

ty". Pojem je to sice nestálý a může se proměnit i něko­

likrát za život, někdy třeba i dvakrát do roka, přesto

však má mnoho společného s vazbami příslušníka kme­

ne na sdílenou kulturu. Rozvíjení „identity" je, vyjádřeno

existenčialistickým žargonem, modus „bytí-pro-druhé",

nárokování místa ve veřejné sféře. Je dáno výběrem,

vkusem a volným časem jedince, živí se populárním

uměním a zábavou; nejobecněji řečeno, je výkonem

představivosti. V tomto ohledu se podobá vysoké kultu­

ře literární a umělecké tradice.

Třetí chápání pojmu kultury - populární kultura, jak

jí budu říkat - se stalo předmětem zkoumání sociologie.

Definuje téma „kulturologie", akademické disciplíny,

založené Raymondem Williamsem, jež měla v anglosas­

kém světě nahradit akademický obor anglický jazyk.

Williams byl literární kritik, jeho rovnostářské sympatie

jej však přiměly vzbouřit se proti elitářské tradici od­

borného literárního vzdělávání. Zastával názor, že ved­

le elitní kultury vyšších vrstev existovala vždy ještě

další, neméně cenná kultura lidová, která posiluje soli-

dárnost lidí tváří v tvář útlaku, jejím prostřednictvím

člověk vyjadřuje svou společenskou identitu i pocit sou­

náležitosti. Williamsovo antielitářství zahrálo na tu pra-

11

vou strunu a pojem kultury se tak v moderních podmín­

kách rozšířil i na formy populárního třmění a zábavy.

V důsledku tohoto akademického rozšíření začal pojem

kultury ztrácet na přesnosti. Každá činnost a každý lid­

ský výtvor jsou dnes považovány za kulturu, stačí, že jde

o produkt společenské interakce, formující identitu je­

dince.

Populární kultura může být dvojího druhu: zděděná

nebo získaná. V Evropě a Americe však zděděné (lido­

vé) kultury vyhubila globalizace a nahradila je směsicí

komerce, jíž se zabývám v dalších kapitolách. Jisté prv­

ky lidové kultury (zejména v hudbě) se staly surovým

stavebním materiálem pro vysoké umění a v přetvořené

formě se objevily v dílech Bartóka, Vaughana Williamse

a Coplanda. Zbytek se změnil ze zděděné tradice v ko­

mercializovaný „odkaz" a zírá na nás z vitrín skanzenů

a muzeí. Moderní člověk se může nechat okouzlit li­

dovými kroji, lidovými tanci a slavnostmi, ale svou

identitu jejich prostřednictvím již nenachází - což, ře­

čeno jinými slovy, znamená, že lidová kultura je mrtvá.

Lidová píseň (folk) se stala podkategorií populární hud­

by, v současnosti však již nemá kořeny ve zděděném

společenství.

Herderovo pojetí kultury je „partikularistické". Kul­

tura je zde definována jako cosi odlišného, izolovaného

- ostrov „my" v oceánu „oni". Naproti tomu Humboldto-

vo pojetí je „univerzalistické": podle něj vnímá kultivo­

vaný člověk lidstvo jakožto celek, zná umění a literatu­