VIII_KULTURA_rs

ru jiných národů a má cit a pochopení pro lidský život

ve všech jeho vyšších formách i usilováních. Proč se pro

dvě tak protichůdné představy používá totéž slovo? Proč

psát knihu o kultuře, která pojednává „sdílenou kultu­

ru" a „vysokou kulturu", jako by byly nějakým zásad­

ním způsobem propojené? Coby vzdělaný člověk se při­

kláním na stranu Wilhelma von Humboldta a Matthewa

12

Arnolda. Coby staromódního Angličana mě to táhne

k Herderovi. Jedním z důvodů, pro které jsem se pustil

do psaní této knihy, je přesvědčení, že obě tyto inklina-

ce vyrůstají z jednoho a téhož zdroje.

Pro začátek však musíme vyjít z představy, že hovoří-

me-li o kultuře, máme co do činění s třemi či více odliš­

nými pojetími. Stačí položit jednoduchou otázku typu:

„Je pasta na zuby součástí kultury?" Herder by na to

řekl: „Rozhodně ne, ale možná je součástí civilizace."

Také Arnold by řekl, že nikoliv, jedním dechem by však

dodal, že pasta na zuby, kterou na svém slavném Por­

trétu tasemnice využila Pam Germová, rozhodně je - byť

politováníhodnou - součástí národní kultury. Profesor

kulturologie vám nejspíše odpoví: „Samozřejmě že pas­

ta na zuby je součástí kultury," neboť pasta na zuby je

přece jedním z prvků, sloužících k vyjádření společen­

ské identity člověka, a rozhodnutí ji buď použít, nebo

nepoužít je rozhodnutím adresovaným okolí. (Jen si to

zkuste představit, Amerika bez pasty na zuby!)

Moje metoda, objevující se v následujících textech,

může být směle prohlášena za archeologickou. Hodlám

zkoumat vrstvy moderního vědomí, z nichž některé bu­

dou starobylé, až geologické, jiné sedimentovaly teprve

nedávno a ještě stále to v nich vře a kvasí. Zahájím své

úvahy zamyšlením o sdílené kultuře a o jejím místě v ži­

votě kmene. Možná vám přijde výstřední zahájit zkou­

mání našeho tématu v tomto bodě - je to však stejně vý­

střední jako zahájit je kdekoliv jinde. Neboť ti, kdo píší

o kultuře, jen málokdy něco zahajují. V literatuře, se

kterou jsem se setkal, autoři povětšinou začínají in me­

dus rébus, bojují na jedné či druhé straně barikády v bi­

tvách, které jsou nyní už tak zmatené, že jejich význam

téměř nikdo nechápe. Ne snad proto, že by pro stromy

neviděli les, ale protože se nepodívali pod stromy, ne­

hledali energii, který je skrytě oživuje.

13

2. Kultura a náboženství

Jádrem „sdílené kultury" je náboženství. Kmeny přeží­

vají a rozvíjejí se, protože mají své bohy, kteří spojují

vůle mnohých ve vůli jedinou, vyžadují a odměňují obě­

ti, a právě na tomto je závislý společenský život kmene.

Modlitba je nedostatečným holdem pravému božstvu,

jež obvykle vyžaduje dodržování náboženských zvyků

ve formě rituálů a obětí. Náboženských praxí je mnoho,