VIII_KULTURA_rs

15

s ním setkat ve starověkém světě (například v kultech

Demeter a Persefony v Eleusině nebo v kultu Diany

v Efesu) a je základem nejpodstatnější křesťanské zkuše­

nosti - svátosti oltářní. S tímto modelem chování jde ru­

ku v ruce i jistý model víry. Obřad je chápán jako akt uctí­

vání a uctívaná věc je podle této víry zřetelně odlišena od

věřícího, na druhou stranu je s ním však spjata velmi sil­

ným osobním vztahem. Bůh je nadpřirozená bytost, jež

„sídlí" ve svatyni, kde je uctívána, zároveň však prochází

přirozeným světem; je neviditelný, ale všudypřítomný.

Měli bychom rozlišovat dva druhy chápání nábožen­

ství: mýtické a teologické. K náboženství neoddělitelně

patří příběhy o božstvech a přízracích, které putují svě­

tem a jeví neobyčejný zájem o naše zdejší konání. Na

rozdíl od teologických náboženských doktrín nám však

neposkytují odpověď na etické otázky - nedokáží vy­

světlit příčinu ani cíl naší existence. Někdy mohou od­

povědi naznačovat, proto si je však lidé nepamatují

a necení. Mýtus svět oživuje, promítá do přírodních

procesů záměry a touhy, a činí tak z přirozeného nad­

přirozené. V mýtu čelíme příběhu, který po nás žádá,

abychom mu uvěřili, aniž bychom věřili v jeho pravdi­

vost; je metaforou, kterou opakujeme v čistém jazyce

našich vlastních emocí. Paralelu mytického vědomí na­

cházíme v umění, a mnozí z těch, kdo si této podobnos­

ti povšimli (například Jung), ji využili k vysvětlení poci­

tu krásna. V mýtu přichází ke slovu zvláštní způsob

myšlení: zrcadlení vědomí, které ono vědomí smísením

s řádem světa zároveň vyjasňuje.

Posvátné obřady a zvyky jsou v jistém smyslu pe-

dantské. Jejich smysl a síla spočívají v jejich přesném

provedení. Stejně jako čarodějné formule (jimž se velmi

podobají) musí být provedeny do slova a do písmene,

bez chyb, jak to předpisují zvyklosti. Samozřejmě může

dojít k chybě, aby to byla opravdu chyba, a ne novota,

16

neboť samovolné vnášeni novot s sebou nese riziko na­

řčení ze svatokrádeže. Rozdíl mezi správným dodrže­

ním tradic a svatokrádeží může být tak nepatrný, že je

pro nezasvěceného téměř nepostřehnutelný - za pří­

klad nám může posloužit spor, zda se má znamení kří­

že dělat dvěma či třemi prsty, který způsobil rozdělení

ruské pravoslavné církve. Jeho velmi závažné důsledky

nás ovlivňují ještě dnes.

Odhlédneme-li od těchto skutečností a vezmeme-li

náboženskou víru čistě jako dílo filosofické teologie,

odpověď na hádanku bytí, pak nám jistě přijde neuvěři­

telné, že stačí, aby člověk udělal malou chybu ve svých

úvahách, a bude za to nazván kacířem a čeká jej hrozný

trest, s tímto označením související. V náboženské víře