VIII_KULTURA_rs

tom vsak uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně,

ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. "*

Všechna tato slovní spojení se snaží vyjádřit totéž, po­

stihnout činitele ve světě, jenž je souzen a nazírán

z místa mimo tento svět - tento náhled je však zároveň

jeho vlastní.

Etické nazírání člověka propůjčuje hodnotu lidské­

mu druhu, lidské tváři, lidskému skutků a lidskému slo­

vu. Umožňuje vyšší emoce, jejichž prostřednictvím zu­

šlechťujeme naše životy i životy těch kolem nás.

Milenecká a rodičovská láska procházejí čistě „empiric­

kou" bytostí, již držíme v náručí, a směřují k těžko po­

stižitelnému a transcendentálnímu středu, bohu podob­

né nicotě, která je zároveň vším, ke světlu, které září

z lidských očí, zároveň však z nezachytitelného místa

kdesi za nimi. Toto odhalení jedince v jeho svobodě je

jedním ze základních témat vysokého umění, a je vcelku

snadno pochopitelné, proč: neboť přitahuje a zároveň

zapovídá popisování. Vyvolává posvátnou úctu a radost­

nou náladu, jako bychom se nacházeli v přítomnosti

božského mystéria. A právě tím také je, jak praví Dante

ve svém jedinečném popisu v Novém životě.

Při nazírání zevnitř je etické nazírání člověka neustá­

lým a sebe sama obnovujícím důvodem k jednání. Vede

nás k tomu, abychom k druhým chovali úctu a oddanost.

Dodává důležitost, tajemnost a posvátnost i tomu nej­

obyčejnějšímu jednání, osvěcuje naše činy smysluplnos­

tí, jež není z tohoto světa. Při pohledu zvnějšku je vní­

máme jako charakter společenských vazeb, který má

naprosto nevyčíslitelnou hodnotu. Žádný antropolog,

pozorující společenství se zakořeněnými náboženskými

principy, by jistě nechtěl připravit daný kmen o jeho po-

Korintským I, 13.

25

svátné rituály a příběhy. Touhu zničit víru druhých mo­

hou pociťovat jen ti, kteří v ní sami vyrostli, a poté ji ztra­

tili. Pro antropologa je náboženství hlavní oporou kultu­

ry, potažmo tedy zárukou společenského vědění.

Etické nazírání ochraňuje společenský kapitál; také

uvolňuje a tiší společenské emoce. Sdílená kultura umož­

ňuje a zároveň formuje hlubší emoce. Zde si dovolím

uvést příklad z Homérovy Odyssey.

Elpenor, jeden z Odysseových heitaroi, byl při chvat­

ném útěku z paláce Kirké opilý, upadl a zemřel. Odysseus

a zbývající členové jeho posádky uprchlí ze začarovaného

ostrova a Elpenora na něm zanechali nepohřbeného.

Když Odysseus později svolal duše mrtvých, jako první se

objevil právě Elpenor s naléhavou prosbou. Obrátil se na

svého pána a velitele těmito slovy:

Nyní tě při milých tvých však prosím, vzdálených

doma,

při tvé choti a otci, jenž pěstil tě, dokuds byl malý,

při tvém mileném synu, jenž bez tebe doma ti zůstal,