VIII_KULTURA_rs

dem, jenž nás stejně jako je posvětí a promění.

Od doby osvícenství považují běžně Evropané společ­

nost za smlouvu. Jde o zcela nové pojetí, a to ze dvou

důvodů: za prvé říká, že sounáležitost se společenstvím

je otázkou svobodné volby. A za druhé tvrdí, že všichni

členové společnosti v dané chvíli žijí. Ani jedna z těchto

myšlenek není pravdivá. Bez náboženství však mají lidé

tendenci věřit, že pravdivé jsou. I kdybychom uznali

společenskou smlouvu v jejím pravém významu - tedy

jakožto výmysl, který jen zahaluje prázdnou podstatu

moderní politiky - i tak by pro nás bylo obtížné formu­

lovat naše společenské a politické povinnosti jiným

způsobem. Na společenskou smlouvu v té podobě, jak ji

chápali francouzští revolucionáři, reagoval velmi bouř­

livě například Burke. Tvrdil, že tím, že revoluce učinila

„lid" svrchovaným, upřela občanská práva a svobody

mrtvým a nenarozeným. Péče o mrtvé a o nenarozené

jdou ruku v ruce. Svatokrádežné opomíjení mrtvých je

zároveň plýtváním společenským kapitálem. Naopak,

respektováním mrtvých a jejich přání udržujeme na­

hromaděné prostředky společnosti a klademe tak žijí­

cím do cesty překážky v jejich touze získat vše pro sebe.

Když nějakou školu nebo nadaci zasvětíme mrtvým,

zachráníme tím znalosti i majetek před běžnými každo­

denními potřebami a uchováme je pro budoucí genera­

ce. Pojem svatokrádeže je tedy ochraňující a uchováva­

jící silou. Bez něj by nic nebránilo vydrancování všech

zdrojů, což si my jakožto dědicové osvícenství velmi

dobře uvědomujeme.

20

Antropologové studují společenství z vnější perspekti­

vy. Vysvětlují jejich zvyky slovy, která by oni sami nikdy

použili, neboť danou situaci vidí zevnitř, z pohledu člena

společenství. Pro hostujícího antropologa, který pozoru­

je rituály a zvyky kmene, má úcta k mrtvým jasnou funk­

ci: zajišťování celé řady výhod pro živé. Členu kmene

však o tyto výhody v žádném případě nejde. Uctívá mrt­

vé, protože jim úcta náleží; o budoucnosti sebe sama či

ostatních v tu chvíli neuvažuje. Kdyby přijal stanovisko

antropologa, stal by se člen kmene hrozbou pro týž řád,

který se snaží ochránit. Otevřel by tak totiž dveře po­

chybnostem, pochybnostem o sobě samém i o svých bliž­

ních. Zbožnost je prostředkem pro vytvoření společen­

ské jednoty pouze tehdy, není-li s ní zacházeno jako

s prostředkem. Význam zbožnosti je naplněn, když lidé

dělají, co zbožnost vyžaduje, ovšem jen tedy, činí-li tak

pouze proto, že to vyžaduje zbožnost.

Rozpory mezi tímto vnitřním a vnějším pohledem

jsou běžným prvkem moderní zkušenosti; prvním a zá­

roveň jedním z nejsugesti vnějších příkladů je Burkova

obhajoba předsudků. Copak by bylo možné obhajovat