POLITICKE IDEOLOGIE

Mezi Mussoliniho předchůdce patřil G. Gentile a P. D La Rochelle.

Giovanni Gentile [džentýle] (1875 - 1944)

Ideolog italského fašismu, hegelovec. Prosazoval návrat k římskému impériu, nový fašistický vůdce měl být novodobým římským císařem. Nový vůdce musí být především silný a nevybíravý v prostředcích.

Pierre Drieu La Rochelle [drije la rošel] (1893 - 1945)

Francouzský žurnalista a politik. Bezpečí a jistotu viděl v ideologii fašismu a jeho kultu silné vůle a pořádku. Z díla: Snivá buržoazie, Žena u svého okna, Nápady.

Vznik fašismu je výsledkem souhry několika faktorů. Fašistické režimy vznikaly v zemích s mladou demokracií, kde se vyskytovaly vážné společenské a ekonomické problémy. Demokracie začala být obecně považována za slabou formu vlády a místo ní se stále častěji objevoval požadavek „vlády silné ruky“. Podpora fašismu vycházela hlavně z maloburžoazních kruhů, tedy od lidí, kteří se obávali kapitalismu i komunismu. Ani světová hospodářská krize nenapomohla rozvoji demokracie.

Po 2. sv. válce převládal názor, že s fašismem je navždy konec. Moderní civilizace s sebou ovšem přináší problémy, se kterými si určité skupiny lidí nedokáží poradit. Takové skupiny hledají východisko mnohdy právě v obrodě ideologie fašismu.

6.2 Hlavní zásady fašistů

Fašisté jsou proti všemu politickému teoretizování. Spontánní čin má přednost před doktrínou. „Konej a nediskutuj!“, bylo Mussoliniho heslo.

Fašistické režimy kladly obrovský důraz na roli vůdce. Popírají rovnost všech lidí. Jsou přesvědčeni o tom, že vůdce má mít neomezenou moc ve státě a být nezpochybnitelnou autoritou. Lidé prý touží být vedeni.

Podobně jako si nejsou rovni lidé, nejsou si rovny ani národy. Některé z národů jsou podle fašistů předurčeny vládnout.

Není rozdíl mezi fašistickou stranou a jejími bojovými oddíly. Silná militarizace oddílů strany se projevuje v organizaci, jednotném oblečení a hodnostech připomínající vojenské. Jsou zakládány organizace pro ženy a mládež.

Názory na ekonomiku nejsou u fašistů jednotné. Zde je hlavní, přímo principielní rozdíl mezi italskou a německou variantou.

6.3 Modely fašismu

Fašistická ideologie zahrnuje dvě silné tradice - německou a italskou. Italský fašismus zdůrazňuje úlohu korporativismu, německý zdůrazňuje myšlenku rasismu.

6.3.1 Italský fašismus

Mussolini jako nacionalista chtěl vytvořit u italského národa národní povědomí, které v jeho době nebylo samozřejmostí. Lidé se z historických důvodů cítili více obyvateli italských provincií a měst než Italy – občany italského státu.

Podstatou italského fašismu bylo totální podřízení jedinců státu. „Všechno pro stát, nic proti státu, nic mimo stát“, byla jedna z hlavních zásad Mussoliniho politiky. Od občana se vyžadovala úplná poslušnost. Do občanských povinností měla patřit naprostá oddanost.