POLITICKE IDEOLOGIE

Ve 20. století se ideje socialismu šířily i do rozvojového světa. V některých zemích došlo k různému míšení socialismu s dalšími ideologiemi (především s nacionalismem) a vznikaly tak různorodé politické názory.

4.2 Hlavní zásady socialistů

Socialismus je politickou ideologií s největším rozpětím. Zahrnuje širokou škálu různých názorů a přesvědčení. Roztříštěnost názorů vyplývá mimo jiné z toho, že socialismus byl alespoň krátkou dobu aktuální ve všech světadílech s výjimkou Severní Ameriky.

Základním principem socialistů všeho druhu je víra v kolektiv. Člověk je podle nich více než individualitou součástí skupiny, kolektivu. Všechno, co člověk umí, se učí ve společnosti. Egoismus není vrozenou lidskou vlastností, ale výsledkem působení kapitalistické společnosti.

Další velkou chybou kapitalismu je, že člověku odcizil smysl jeho práce. Zatímco v dřívějších společnostech byla práce člověka smysluplná, přinášela mu radost, v kapitalismu je člověk nucen vykonávat monotónní a nezajímavou činnost, na které není osobně zainteresován.

Socialisté kladou velký důraz na význam společenské třídy. Třída je skupina lidí se stejným ekonomickým postavením. Z ekonomického postavení dělníků vyplývá, že je to třída utiskovaná, která má zájem na změně společenských poměrů. Rozdělení lidí do tříd je důležitější než dělení náboženské, etnické, rasové či jiné. Socialisté vždy usilovali o spojení dělnictva všech zemí. Svržením kapitalismu se otevře prostor k vybudování nové beztřídní společnosti.

Vztahy mezi třídami jsou podle socialistů antagonistické. Marxisté mluví přímo o třídním boji. Třídní boj probíhal už v otrokářské společnosti. Změnou výrobního způsobu se měnila i společenskoekonomická formace. Z otrokářské se stala feudální, z ní kapitalistická a ta bude opět zákonitě vystřídána komunistickou.

Sociální demokraté s touto teorií nesouhlasí. Jak vypozorovali z historického vývoje, třídní rozdíly se v kapitalismu nevyhrocovaly. Naopak. Růst majetku dělníkům umožnil nákup akcií svých podniků a tím i spolupodílení se na řízení. Profesionalizace a specializace dělnických povolání umožnila vznik tzv. bílých límečků, tedy kvalifikovaných dělníků s lepším ekonomickým postavením.

Neomarxistické skupiny už vůbec v revoluční potenciál dělnické třídy nevěří. Jejich teorie mluví o revoluci elit, které jsou někdy chápány např. jako studenti, jindy jako intelektuálové.

Odlišné je i socialistické chápání rovnosti. Nerovnost jedinců není podle socialistů výsledkem odlišných schopností, ale výsledkem nerovných šancí. Sociální nerovnost je pramenem ostatních nerovností a jako taková musí být odstraněna. Názory na odstranění nerovnosti se liší. Podle Marxe je nutné vybudování beztřídní společnosti, sociální demokraté jsou pro přerozdělování majetku formou progresivního zdaňování.