POLITICKE IDEOLOGIE
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Hlavní zásada neoliberálů zní: „Soukromé je dobré a státní je špatné.“ Příčinou ekonomických problémů státu je vláda a její špatná rozhodnutí. Stát je nesvoboda. Každý se musí spoléhat sám na sebe a nést za své rozhodnutí zodpovědnost.
2.3.3.1 Teoretikové neoliberalismu
Milton Friedman [frídmen] (1912 - 2006)
Přední americký ekonom, zastánce monetarismu a volného trhu. Z díla: Kapitalismus a svoboda. Držitel Nobelovy ceny za rok 1976.
Friedrich August von Hayek (1899 - 1992)
Rakouský ekonom, který zásadně odmítal jakékoli zásahy státu do působení trhu. Po druhé světové válce se věnoval i jiným společenským vědám. Studoval vztah společnosti a jedince. Z díla: Cesta do otroctví. Nobelovu cenu získal v roce 1974 (spolu s G. Myrdalem).
Ludwig von Mises [mízes] (1881 - 1973)
Americký ekonom rakouského původu, kritik plánované ekonomiky. Zabýval se teorií financí, peněz a konjunktury.
Z díla: Teorie peněz a úvěru, Socialismus: ekonomická a sociologická analýza, Lidská činnost – pojednání o ekonomii.
Robert Nozick (1938 - 2002)
Americký politický teoretik, autor práce Anarchie, stát a utopie. Odmítal jak zásahy do ekonomické oblasti (přerozdělování), tak poskytování sociální péče.
2.4 Další osobnosti liberalismu
David Ricardo [rikárdou] (1772 - 1823)
Britský ekonom, jehož učení je vyvrcholením klasické ekonomie. Navazoval na dílo A. Smitha. Z díla: Zásady politické ekonomie a zdanění.
3. KONZERVATISMUS
3.1 Historie vzniku konzervatismu
Politická ideologie konzervatismu se objevuje v první polovině 19. století jako reakce na změny ve společnosti tehdejší doby. Výklad nejdůležitějších myšlenek konzervatismu podal již v roce 1790 Edmund Burke.
Edmund Burke [bérk] (1729 - 1797)
Britský státník, politický teoretik irského původu. Civilizace je podle něho výsledkem vývoje během mnoha staletí. Jako taková musí být chráněna před nezodpovědnými experimenty se zákony, tradicemi a způsobem života. V knize Úvahy o revoluci ve Francii (1790) odsuzoval francouzskou revoluci jako zlo, které vedlo k násilí a uchopení moci těmi, kdo ji nedokážou využít k prospěchu lidstva.
3.2 Hlavní zásady konzervativců
Hlavní zásadou konzervativců je odpor ke změnám. Proti změnám používají celou řadu argumentů. Hlavním z nich je přesvědčení, že zvyky a instituce je třeba zachovávat proto, že se v historii ukázaly jako úspěšné a potřebné. Někdy se pro obhajobu tradic používá argument světa jako Božího díla. To, co Bůh vložil do svého stvoření, nemá chtít člověk měnit. Ti, kteří argument Boha neužívají, vidí společnost jako soubor všech generací - minulých, právě žijících a příštích. A právě z úcty k zemřelým se má tradice zachovávat.
Tradice poskytují jedincům pocit zakotvení a stability ve světě. Lidé vědí, kdo jsou, jaká je jejich úloha ve společnosti a co mohou od ostatních očekávat.