POLITICKE IDEOLOGIE

Odpor k soukromému vlastnictví výrobních prostředků je společný všem socialistům. Představy o společném vlastnictví jsou už různé. Realizován byl především tzv. státní socialismus (v Sovětském svazu) a „dělnické samosprávy“ v jugoslávském modelu socialismu.

4.3 Modely socialismu

Názorové proudy se odlišují hlavně svým názorem na realizaci socialistických idejí. Revoluční vizi označíme jako komunismus, evoluční směr bude zastupovat sociální demokracie.

4.3.1 Komunismus

Slovo komunismus má několik možných významů. V první řadě je to forma společenského uspořádání, která podle Karla Marxe a Friedricha Engelse vystřídá společnost kapitalistickou. Dále je to označení pro režimy komunistických stran a pro jejich politiku.

Marx počítal se zánikem státu, třídního boje a s možností využití bohatství pro všechny. K revoluci mělo podle jeho teorie dojít v nejrozvinutějších průmyslových zemích. Namísto toho došlo k pokusu o vybudování komunismu v zaostalém Rusku. Změna společenského systému nebyla zcela jistě vyvolána tlakem dělnické třídy, ale šlo o státní převrat provedený bolševiky. První stát komunistů se pokusil o vybudování centrálně plánované ekonomiky. Byl řízen jednou politickou stranou, která na sebe strhla veškerou moc a rozhodování v zemi. Namísto světové revoluce začala být propagována teze o tzv. vybudování komunismu v jedné zemi.

Lev Davidovič Trockij, vl. jm. Lev Bronštejn (1879 - 1940)

Ruský a sovětský politik, zprvu sociální demokrat. V létě 1917 svou stranu sloučil s bolševiky. Jako mimořádně schopný organizátor získal jednu z vedoucích pozic. V roce 1927 byl vyloučen z bolševické strany, 1929 vyhoštěn z SSSR. Žil v exilu, kde vystupoval proti J. V. Stalinovi. Na jeho příkaz zavražděn. Trockij byl stoupencem myšlenky permanentní komunistické světové revoluce.

Až do 50. let 20. století byl postup komunistů celého světa až na výjimky jednotný. Jako svůj vzor viděli Sovětský svaz, řídili se jeho instrukcemi a plnili zadané úkoly. První jinou variantou budování komunismu se v praxi pokusila realizovat Čína. Jejím neslavným završením bylo období kulturní revoluce. Západní komunistické strany se v sedmdesátých letech vydaly vlastní cestou eurokomunismu.

Eurokomunismus

Doktrína některých evropských komunistických stran po roce 1968, která prosazovala národně demokratickou cestu ke komunismu a odmítala sovětský systém a vedení komunistického hnutí. Eurokomunismus připouštěl demokratickou cestu k dobytí moci, akceptoval demokratický politický systém. Nejsilnější vliv měli eurokomunisté ve Španělsku, v Itálii a zčásti i ve Francii.

Pokusy o vlastní experimenty uvnitř sovětského bloku, jako např. socialismus s lidskou tváří Alexandera Dubčeka v roce 1968, končily obyčejně moskevským zákazem.

Alexander Dubček (1921 - 1992)