POLITICKE IDEOLOGIE

Joseph de Maistre (1753 - 1821)

Francouzský spisovatel a politolog – monarchista, zastánce nejvyšší moci papeže. Prosazoval návrat k předrevolučním poměrům, propagoval Aristotelův názor o předurčenosti některých lidí k otroctví. „Člověk je příliš špatný, než aby mohl být svobodný.“

Po vlně revolucí v 19. století se zdálo, že autoritativní konzervatismus je mrtvý. Vznik různých autoritářských a diktátorských režimů ve 20. století ale ukázal, že tomu tak není. Vůdci takových režimů někdy kombinují konzervatismus s nacionalistickými, náboženskými nebo neomarxistickými prvky.

3.3.2 Paternalistický konzervatismus

V praxi se podstatně úspěšnější stala druhá varianta konzervatismu - konzervatismus paternalistický. Pro toto pojetí je typický pragmatismus, s jakým reaguje na společenské změny. Za otce paternalistického konzervatismu je považován Benjamin Disraeli. Tento britský politik 19. století tvrdil, že umírněné reformy jsou nutné v zájmu zabránění možné vlně revolucí.

Benjamin Disraeli (1804 - 1881)

Britský politik a spisovatel, ministr financí a v letech 1874–80 premiér britské vlády. Ve svých románech idealizoval aristokracii jako přirozenou vedoucí sílu společnosti.

Bohatství s sebou nese odpovědnost za chudé. Cenou za privilegium být bohatým je poskytování sociální pomoci. V oblasti ekonomiky se konzervativci pragmaticky obracejí na ty ekonomické teorie, které mohou momentálně fungovat a přinést ekonomický růst.

3.3.3 Libertariánský konzervatismus – neokonzervatismus

Libertariánský konzervatismus se snaží spojit liberální ekonomickou teorii s tradiční konzervativní sociální filosofií. Libertariáni jsou zastánci ekonomiky volného trhu, která se podle nich dá velice dobře skloubit s pečovatelským státem. Jejich heslem je „svobodná ekonomika a silný stát“. V podstatě reagují na společenské jevy druhé poloviny 20. století, především na kritiku konvenční morálky a společenských norem.

Neokonzervatismus bývá obyčejně spojen s některým z náboženských směrů. Vystupuje proti extrémně tolerantní společnosti jako ohrožení civilizovaných norem chování. Prosazuje přísnější tresty za kriminální činy, většinou bývá pro trest smrti, stejně tak je pro posílení pravomocí policie.

3.4 Další osobnosti konzervatismu

José Ortega y Gasset (1883 - 1955)

Španělský sociolog, filozof kultury a literární teoretik, kritizující masovou společnost a kulturu. Masový člověk, neschopný jedinečnosti, nechce nebo nemůže převzít vedoucí úlohu. Opakem masovosti je elita, do které patří ti, kdo nejsou spokojeni s tím, kým jsou, ale usilují o zdokonalení sebe sama. Z díla: Vzpoura davů.

Roger Scruton (1944)

Anglický konzervativní filosof, který působí jako profesor estetiky v Londýně. Bývalý poradce M. Thatcherové, odpůrce EU a hypermarketů. Z díla: Slovník politického myšlení.